Proč vnímat zahradu jako celek?

Protože neexistuje jeden krok, jeden prostředek či jeden materiál, kterým docílím zdravé přírodní zahrady. Je to nastavení na celek, který mi ukáže mnoho kroků a postupů vedoucích k rovnováze uvnitř mě a potažmo v zahradě. Ač se to na první pohled nemusí zdát, i současný stav celku je příležitostí ke změně, která vede k hojnosti a rovnováze. A to nejen v zahradě.

Že tohle filozofování do zahrady nepatří? Ale prosím vás, všechno patří k životu a zahrada je součástí zahradníkova života. A čím více píšeme o zahradě, o všem živoucím a životaschopným, tím více nám dochází, jak propojené to je a jak jednoduché to ve skutečnosti je.

Přírodní zahrada je součástí celku, a tak bychom ji také měli vnímat.

Naladit se na přírodu jako součást našeho každodenního života, na všechno živé (organické) a neživé (anorganické), že tu má své místo, a není na jednotlivci, aby hodnotil a soudil co je dobré a co ne.

Možná stačí jen přijmout, že to tak zkrátka je. A to je celé.Protože když nebudu hodnotit danou situaci, ale jen ji pozorovat, řešení nakonec přijde a samo. Nevěříte? Zkuste to.

Pokud chceme mít svůj životní prostor zdravý, krásný a vitální, začněme ho vnímat jako celek, a nejen jako prostředek pro dosažení našich zdánlivých potřeb.

Pokud chci mít například krásný trávník a podřídím tomu všechno, vezmu i tu chemii, zapojím stroje a budu vnitřně tlačit na dosažení cíle, možná to bude chvíli fungovat, ale dlouhodobě nastane pravý opak. Z tlaku vznikne jen další tlak. A pokud vidím jen svoje cíle, není možné vidět celek.

Že zahrada není jen o tom mém pěkném trávníku, ale o mém celkovém přístupu k životu jako celku. Pokud se zastavím a jakoby poodstoupím od toho, co nyní řeším a jen to začnu pozorovat, uvidím něco, co přesahuje můj problém s trávníkem, ale co tu je odjakživa.

Trávník byl jen příklad, to lpění platí i o ovocných stromech bez chorob a škůdců, o velkých výnosech zeleniny bez slimáků a jiné havěti, strachu ze sucha nebo naopak obavách z přílišných dešťů, o celkovém pohledu na život a potažmo moji zahradu.Vnitřní klid a rovnováha ke zdravé zahradě patří.

Zdravá zahrada, zdravá půda, příroda v rovnováze neexistuje bez toho, aniž bych já sám změnil úhel pohledu, aniž bych já sám jako jednotlivec přestal lpět na těch svých vlastních představách a nedal prostor samotnému principu a pozorování, a tím pádem životu jako takovému.Jen zdravá půda může podporovat zdravé rostliny, a jen zdravé rostliny odolávají broukům, chorobám a i těm slimákům. Jen zdravé rostliny, které nemusí vynakládat energii na boj se škůdci a chorobami, mohou všechny své zdroje zaměřit na větší a vitálnější růst.

A jak toho dosáhnout?

Krmte půdu, ne rostlinu. A pokud maximalizujete potenciál půdy, maximalizuje se sám potenciál rostlin.A není tohle svým způsobem platné i pro nás lidi? Pokud nebudu vynakládat energii na boj, budu mít energii na život. A to ostatní přijde postupně samo.

Podpora toho, co není na první pohled vidět, má z pohledu celku větší smysl, než neustále dokola řešit něco, co není možné vyřešit.Zjednodušeně si zjednodušme život .

"Nelpět na dokonalosti, nechtít neustále růst, nedržet se vlastních představ a nelpět na nich, a nehodnotit situaci, ale přijmout to takové, jaké to je, jako zájem celku a pak konat, ale ne z vůle, ale podle toho jak to přichází samo."

Co když to vše lze změnit jen tím, že změním úhel pohledu?