Čím starší strom, tím větší odpovědnost

Jak přemýšlet o kácení, výsadbách a budoucnosti stromů nejen v krajině? Starý strom totiž nikdy není jen jeden strom. Je součástí širšího systému – zahrady, parku, aleje, lesa nebo ulice. Je propojen s půdou, s vodou i s tím, co roste kolem něj. Když o něm rozhodujeme, měli bychom se dívat nejen na jeho kmen, ale i na celý kontext.

Rozhodnutí o stromu není jen technická záležitost. Není to jen otázka bezpečnosti nebo estetiky. Ve skutečnosti jde o rozhodnutí o krajině, ve které žijeme – o vodě, stínu, půdě i kvalitě našeho prostředí. A platí jednoduché pravidlo: čím je strom starší, tím důležitější a zodpovědnější je rozhodování o tom, co s ním udělat. 

Strom není solitér, ale součást systému

Při posuzování stromu se často ptáme: Je bezpečný? Neměl by se pokácet?

Stejně důležité otázky ale zní:
– Co roste okolo?
– Jaké druhy tu máme a v jakém množství?
– Jaká je kvalita půdy a dostupnost vody?
– Jakou funkci strom plní?

Starý strom zadržuje vodu v krajině, ochlazuje okolí, vytváří mikroklima a poskytuje prostor ptákům, hmyzu i dalším organismům. Tyto funkce nejsou vidět na první pohled, ale jsou klíčové. A právě proto je nutné uvažovat o každém zásahu v širších souvislostech.

Nová výsadba starý strom nenahradí

Často slýcháme jednoduchou logiku: "Pokácíme a vysadíme nový."

Jenže mezi nově vysazeným stromkem a stoletým stromem je rozdíl několika generací. Mladý strom:
– ještě nestíní,
– nezadržuje vodu,
– nemá vyvinutý kořenový systém,
– nenabízí úkryt ani potravu pro živočichy.

Starý strom je výsledkem desítek let růstu a adaptace. Jeho ekologickou funkci nelze nahradit jednou výsadbou. Proto je ochrana starých stromů jednou z nejdůležitějších priorit péče o zeleň.

Kdy má kácení smysl

Kácení by nikdy nemělo být první volbou. Je to až krajní řešení.

O kácení lze uvažovat tehdy, když:
– je strom nevratně poškozený,
– má zásadně narušený kořenový systém,
– představuje reálné a neřešitelné riziko pro okolí,
– jde o senescentního jedince v závěrečné fázi života, ale existuje plán adekvátní náhrady.

Naopak:
– u mladých stromů může být odstranění součástí cílené selekce porostu,
– ne každé kácení mladého stromu musí automaticky znamenat náhradní výsadbu, pokud jde o odborný zásah,
– plošné kácení bez strategie je vždy problém.

Rozhodovat by měli odborníci – arboristé a specialisté na stromy, nikoli pocit nebo tlak na rychlé řešení.

Postupná obnova místo plošných zásahů

Správa stromů není jednorázová akce. Je to dlouhodobý proces.

Smysluplná péče o zeleň znamená:
– obnovovat porosty postupně,
– pracovat v mozaice, ne plošně,
– udržovat různé věkové kategorie stromů,
– plánovat dopředu – na desítky let.

Tak vzniká takzvaná stromová strategie v čase. Díky ní se nestane, že najednou zmizí celá alej nebo park a zůstane jen holá plocha s malými stromky.

Strom versus naše pohodlí

Na krajinu klademe stále větší nároky. Chceme:
– parkovat co nejblíž,
– vést nové sítě,
– rozšiřovat komunikace,
– mít "uklizeno".

Jenže strom potřebuje:
– prostor pro kořeny,
– vodu,
– nezničenou půdu,
– čas.

Budeme se muset naučit dělat kompromisy. Znamená to třeba:
– zaparkovat o kus dál,
– vést kabel jinudy,
– přijmout listí na chodníku,
– smířit se s tím, že strom zabírá místo.

Nejde o ústupek stromům. Jde o ústupek ve prospěch prostředí, které nás chrání před přehříváním a suchem.

Odbornost a komunikace

Odborníků na stromy bude potřeba čím dál víc. Klima se mění, podmínky pro růst se zhoršují a tlak na krajinu roste. Instituce jako Arboristická akademie ukazují, že odbornost v tomto oboru má smysl a budoucnost.

Stejně důležitá je ale komunikace. Veřejnost musí rozumět:
– proč se zasahuje,
– jaký je cíl,
– jaká jsou rizika,
– co bude následovat.

Důvěra se nedá nařídit. Musí se budovat vysvětlováním, otevřeností a dlouhodobým přístupem.

Starý strom a jeho náhrada

Senescentní strom (je strom ve stádiu stáří a dožívání), který má vysokou hodnotu i ve chvíli, kdy už neroste. Jako torzo, biotop nebo krajinný prvek.

Pokud ale není možnost ho zachovat, musí být odstraněn, je důležité:
– mít připravenou náhradu (která ale většinou nenahradí jeho přínos pro krajinu),
– volit vhodné druhy (význam do budoucna),
– přemýšlet o funkci, ne jen o vzhledu.

Náhrada neznamená "stejný strom". Náhrada znamená stejnou roli v budoucnu.

Směr do budoucna

Budoucnost péče o stromy nebude o rychlých řešeních, ale o:
– dlouhodobé strategii,
– odbornosti,
– ochotě ke kompromisům,
– lepší komunikaci směrem k veřejnosti i zastupitelům obcí.

Čím starší strom, tím větší odpovědnost neseme za rozhodnutí o jeho osudu. Ne proto, že by byl hezčí než mladý, ale proto, že je součástí systému, který nás přesahuje.

Stromy nejsou překážka rozvoje. Jsou jeho podmínkou.