Blog z přírodních zahrad

Když se řekne zdravá a prosperující zahrada, většina z nás si představí bujné záhony, bohatou úrodu, rozkvetlé trvalky nebo majestátní stromy. To, co je vidět nad zemí, však představuje pouze polovinu příběhu. Ta druhá, neméně důležitá část, se odehrává pod našima nohama.

Když se podíváme na zahradní trendy posledních let, zdá se, že odpověď je jednoduchá. Biodiverzita, přírodní zahrady, podpora opylovačů, květnaté louky, mulčování, kompostování, biouhel, hospodaření s vodou nebo péče o půdu. Tato témata se objevují stále častěji v časopisech, na zahradnických webech i v rozhovorech mezi zahrádkáři. Jenže co když...

Ještě před několika lety se většina z nás na zahradu často dívala jako na prostor, který je potřeba ovládnout. Udržet pod kontrolou. Vše mělo své místo, svůj tvar, svůj termín. Trávník bez sedmikrásek, záhony bez plevelů, stromy přesně zastřižené, škůdci odstranění a půda pravidelně přihnojovaná. Zahrada byla obrazem našich představ a našich...

V pátek jsme měli možnost být hosty v pořadu na Dvojka Českého rozhlasu, kde si s námi moc příjemně povídala Patricie Strouhalová o přírodních zahradách, zahradničení a o tom, proč je pro nás zahrada hlavně živý prostor plný života.

Jedna z nejčastějších chyb při výsadbě stromů se neprojeví hned. Právě proto bývá tak zrádná. Strom zasadíte, pravidelně zaléváte, občas přidáte kompost a několik let se zdá být vše v pořádku. Jenže pod povrchem se mezitím odehrává problém, který strom postupně oslabuje. Roste pomaleji, má menší přírůstky, koruna řídne a po letech se začínají...

Plevel, slimáci, voda, biodiverzita nebo robotické sekačky. O tom všem jsme si povídali s Terkou a Tomášem z projektu Bydlíme na zahradě, kteří už několik let budují živou přírodní zahradu a inspirují tisíce lidí k tomu, aby začali přírodu kolem sebe vnímat jinak. Ne jako něco, co je potřeba neustále kontrolovat — ale jako funkční systém, se kterým...

Kdysi jsme si mysleli, že krásná zahrada znamená hlavně pořádek. Dokonalý trávník bez jediné sedmikrásky, přesně zastřižené okraje a záhony, které vypadají stejně od jara až do podzimu. Takové zahrady jsme vídali v časopisech i na internetu. Jenže nás vlastně nikdy úplně nepřitahovaly. Vždy jsme tíhli spíše k přírodě, divokosti a větší...

Každý máme jinou zahradu. Jinou půdu, jiné podmínky, jinou zkušenost. A přesto se v otázkách, které nám chodí, objevují pořád stejné věci. Někdo neví, kde začít. Někdo má pocit, že dělá všechno správně, ale stejně to nefunguje. Jiný řeší, že má zahrada až moc práce, nebo že nic neroste tak, jak by mělo. Možná se v tom poznáváte.

V posledních letech se umělá inteligence stala tématem, které rozděluje společnost možná stejně jako kdysi sociální sítě nebo internet samotný. Jedni ji vítají s nadšením, druzí se jí obávají a pak je tu ještě skupina lidí, kteří říkají: "Ano, ale s mírou." Jenže kdo vlastně určuje tu správnou míru? Možná nakonec každý sám za sebe.

Máme pro vás čerstvou novinku a zároveň malé pozvání.V pátek 22. 5. od 16:00 budeme s Tomášem hosty odpoledního pořadu Českého rozhlasu Dvojka - Káva o čtvrté. Tématem bude "Zahrada, ve které to žije" – tedy přírodní zahrady, biodiverzita a hledání rovnováhy mezi člověkem a přírodou.

Většina zahrádkářů vede s plevelem nekonečný boj. Jakmile se někde objeví pampeliška, jitrocel nebo kopřiva, automaticky saháme po motyce. Jenže příroda málokdy dělá něco náhodně. Rostliny, kterým říkáme plevel, totiž často nejsou problémem samotným. Jsou spíš reakcí půdy na podmínky, které na místě vznikly.

Každý den na nás cestou do práce vykukují billboardy na automatické sekačky "za babku". A víte co? My se u toho trochu ošíváme. Ne proto, že bychom byli zásadně proti technologiím, ale proto, že jako zahradníci zaměření na přírodní zahrady v tom vidíme zvláštní rozpor. Na jedné straně slyšíme, jak lidé chtějí víc přírody, víc života, víc vody v...

Možná jste si toho taky všimli. Magnólie rozkvetou ještě dřív, než stihnete uklidit zimní bundy. Třešně jsou v plném květu, když kalendář teprve nesměle ukazuje začátek jara. A trnky? Ty už dávno září bílou barvou, zatímco rána jsou pořád studená. Není to náhoda. Naše zahrady nám tiše ukazují, že se něco mění.

Jak založit přírodní zahradu krok za krokem? Využijte patra (stromy, keře, trvalky), zadržte vodu a vytvořte nízkoúdržbovou zahradu bez chemie. A ještě něco navíc...

Den Země (22. 4.) připomíná, že i zahrada může měnit svět. Objevte 10 praktických kroků, jak zahradničit udržitelně, bez chemie a s menší spotřebou vody. Den Země začíná za plotem vaší zahrady.

Řez stromů je jedním z nejčastějších zásahů, které na zahradě provádíme. Přesto se stále často řídíme spíše tradicí než skutečnou biologií stromů. Princip CODIT (Compartmentalization of Decay in Trees) nám přináší jiný pohled: neřeší jen jak řezat, ale hlavně kdy a co to udělá se stromem v dlouhodobém horizontu.

Vrstvení výsadby je klíč k moderní přírodní zahradě. Naučte se pracovat s patry, strukturou i časem a vytvořte záhon, který je krásný i funkční po celý rok.

Na první pohled může zahrada vypadat v pořádku. Ale přesto v ní něco nefunguje tak, jak by mělo. Často nejde o jednotlivé věci, ale o to, jak spolu souvisí. Ta kniha nevznikla u stolu. Nevznikla jako plán ani jako nápad na "další projekt". Vznikala postupně, v průběhu let, přímo v zahradách. Spíš jako odpověď na otázky, které se opakovaly...

Každý ovocný strom reaguje na řez trochu jinak. Zatímco některé druhy snesou razantnější zásah, jiné vyžadují spíš opatrnost a dobré načasování. Pokud si osvojíte základní rozdíly, vyhnete se většině chyb.

Základní myšlenka je jednoduchá: neřezat víc, než strom zvládne bezpečně uzavřít. V posledních letech se mezi zahrádkáři čím dál častěji objevuje pojem CODIT. Nejde o žádnou složitou metodu řezu, ale spíš o způsob přemýšlení. Strom si totiž rány "neléčí" jako člověk. On je uzavírá a odděluje od zdravého dřeva. A právě v tom mu můžeme pomoci – nebo...

Možná máte pocit, že na zahradě děláte všechno správně… a přesto to nefunguje tak, jak by mělo. Pořád zaléváte. Pořád něco řešíte. A výsledek vás stojí víc energie než radosti. Nejste v tom sami. Zeptali jsme se vás, co vás na zahradě trápí nejvíc – a odpovědi se překvapivě opakovaly.

Jak nové poznatky mění přístup k řezu ovocných stromů? Když se řekne "řez stromu", mnozí si stále představí klasický zimní řez – období, kdy je strom bez listů a "spí". Jenže poznání o tom, jak stromy skutečně reagují na poranění, se v posledních desetiletích výrazně posunulo. A spolu s tím se mění i doporučení, kdy a jak stromy řezat.

Možná děláte všechno správně… a přesto to nestačí. Zaléváte, staráte se, věnujete tomu čas i energii. A stejně máte pocit, že výsledek tomu neodpovídá. Pořád něco řešíte, něco upravujete, něco zachraňujete. A zahrada vás stojí víc práce, než byste čekali. Tenhle pocit je dnes velmi častý.

Krajina pro nás nikdy nebyla něčím vzdáleným. Není to obraz za oknem ani kulisa víkendových výletů. Je to prostor, ve kterém žijeme, tvoříme a který – vědomě i nevědomě – neustále ovlivňujeme. A zahrada je možná tím nejčitelnějším místem, kde se tento vztah odehrává v přímém přenosu.

Zahrada už dávno není jen plocha trávníku s pár záhony. Současná moderní zahrada je funkční, ekologický a biodiverzní prostor, který podporuje životní prostředí, klima a zároveň poskytuje prostor pro relaxaci, pěstování rostlin a trávení volného času.

Nejsou na mapách zvýrazněná tučnou čarou ani označená jako turistické cíle. Nevedou k nim šipky ani dokonale upravené stezky. A přesto tam vedou cesty — staré, vyšlapané, lemované alejemi stromů, které pamatují víc než my. Kmeny mají popraskané, větve rozložité a v jejich korunách šeptá vítr příběhy, které nikdo nezapsal.

Upřímně? Na začátku se nám to zdálo téměř nemožné. Psát knihu vedle práce na zahradách, péče o klienty a běžného života… to prostě nevypadalo reálně. Tak jsme tu myšlenku na chvíli odložili. Jenže ono to nezmizelo. Spíš to postupně začalo růst.

Zahrady jsou stále důležitější součástí přírodního prostředí. Nejsou jen místem pro odpočinek nebo pěstování květin – mohou také pomáhat řešit některé z největších ekologických výzev dnešní doby. Jako zahradníci můžeme přispět ke zmírnění příčin i dopadů změny klimatu přímo na našich vlastních zahradách.