Co zahradník to vlastní přístup

Mohou být tři různí zahradníci s třemi různými přístupy k zahradničení a dojít stejně dobrému výsledku. A těch přístupů je nespočet. Říkat někomu, jak to má dělat je nesmysl, ať si každý zahradničí, jak to sám vnímá a jak mu to přichází. Můžeme sdílet jen naše zkušenosti, a jak to funguje nám, ale to neznamená, že je to ten jediný správný způsob.

Nech brouka žít!

To, co nám ale dává smysl a co bychom rádi prezentovali, je přírodní způsob zahradničení. Samozřejmě, že je na každém z nás, jestli nám tento přístup dává smysl či ne, nikoho nemůžeme nutit, ale stále více nám dochází, že je nejlepších výsledků dosahujeme bez chemie a přírodní cestou.

Návrat k přírodě, k přírodním principům a vnímání přírody jako té, která je naprogramována k přežití, k plození, k prosperitě a nás jako zahradníčků, kteří jsou spíše pozorovateli a těmi, kteří vstupují do tohoto nekonečného principu s respektem a cílem spolutvořit, a ne přetvářet jen k obrazu svému.

Můžeme stokrát chtít poručit větru dešti 😊, můžeme stokrát chtít tvořit zahradu podle návrhu či své představy, ale nesmíme zapomínat, že příroda má své vlastní naprogramování a člověk toto naprogramování nezmění, ale může ho respektovat a podpořit.

Hlavně v klidu!

Zasadit, vypěstovat, podpořit, pečovat – to vše dělat zahradník může a má, ale lepší je se nechat překvapovat než se snažit změnit něco, co jde svou vlastní cestou.

Tvorba zahrad a zahradničení je krásná naplňující práce, ale je také fyzicky náročná a má nemálo pravidel, postupů a principů, které je dobré znát, ale vlastní zkušenosti, objevování a zvědavost, celý proces tvorby zahrad posunují mnohem dál a fungují mnohdy mnohem lépe než přístup opačný.

Přístup bojováním, rozčilováním se, přetvářením k obrazu svému s nádechem vlastní důležitosti nikam nevede, jen k dalším bojům, a přijmout vše takové jaké to je a jak se to děje je mnohem jednodušší a zároveň obohacující.

Chyby neexistují, jen tolik potřebné zkušenosti!

Chyby, opravdu neexistují, jsou to zkušenosti, které jsou k nezaplacení, i když mohou být z určitého úhlu pohledu nepříjemné, a právě bez těch jedinečných zkušeností nelze nasbírat praxi a vyvíjet se, protože by to pak bylo slepé přijímání názorů zvenčí, které nemusí být vždy správně pochopeny, ani vhodné na daný případ.

Jedinečnost!

Každá zahrada, stejně jako zahradník, je jiná, a právě ta jinakost dovoluje zahradníkovi vnímat ty nejlepší a nejjednodušší cesty k spolutvoření funkčního celku. Pokud nedokážu vnímat život jako celek, pak to nejspíše nedokážu ani v zahradě, protože právě na tomto malém kousku vlastního prostoru nebo chcete-li dokonce vlastního malého ráje, si mohu vyzkoušet a vypozorovat mnoho ze samotného fungování principu života.

Zkusme se tedy inspirovat přírodou, nechme se překvapovat a měnit naše pohledy na danou věc a klidně každou chvíli, otevřeme se novému náhledu na vše, co nás obklopuje.

Možná to zní jako klišé, ale život je krátký a když se to přepočte na sezóny v zahradě, kterých nám zbývá třeba jen deset, dvacet, někomu třeba "ještě" padesát, uvědomíme si, že to není mnoho – ono to, že vysadíme a sklidíme například rajčata ještě dvacetkrát, není zase tam velké číslo, jak by se mohlo na první pohled zdát, nebo že uvidíme tu jabloň kvést ještě třicetkrát a někdy dokonce ani nesklidíme ovoce díky mnoha faktorům (třeba letošnímu počasím) je na zamyšlení.

Buď se budeme neustále držet našich starých přesvědčení anebo zkusíme změnit úhel pohledu. Uvědomíme si, že z nás občas mluví spíše ego než pochopení, o co v životě vlastně jde.

A zahradník může být občas i filozof😊 a zamyslet se nad tím, jak vlastně přistoupit ke své práci, aby přinášela radost, užitek a uvolnění, stejně jako nad tím může přemýšlet každý ve své práci😊. Práce nemusí být totiž "jen" k vydělávání peněz, ale může to být i celoživotní náplň…

A co vy? Co je pro vás koníček a co už práce? Nebo snad máte práci za svůj koníček?