Jak na strategii revitalizace zahrady a ovocného sadu: myslete dopředu

Zahradní architekt, ale i každý, kdo se pustí do přemýšlení nad koncepcí své zahrady, by měl vnímat budoucí stav prostoru. V životě se často učíme žít "tady a teď", ale u zahrady a sadu to neplatí. Tady je nutné dívat se dopředu. A klidně i dvacet let a více. Podle odborníků by se revitalizace ovocného sadu – a vlastně i celé zahrady – měla dít vždy podle určité strategie. Co to ale v praxi znamená?

Vidět strom, který ještě neexistuje

Při plánování je důležité vědět, jak velký bude konkrétní strom, keř nebo trvalka za pět, deset i dvacet let. Nejde jen o výšku, ale i o šířku koruny, kořenový systém nebo nároky na světlo a vodu.

Stejně tak je dobré znát, jak se budou vyvíjet stromy a keře mimo naši zahradu – třeba na sousedním pozemku nebo v okolí. Strom, který je dnes malý a nenápadný, může za deset let vrhat stín přes půl vaší zahrady. A to už může zásadně ovlivnit, kam vysadit ovocné stromy, zeleninu nebo květiny.

Výběr rostlin je kapitola sama pro sebe

Není nic smutnějšího než strom vysazený příliš blízko domu nebo plotu, který pak majitelé neustále zkracují – na výšku i na šířku. A to i v případě, že přirozený tvar dané dřeviny by měl být úplně jiný.

Stejně tak není nic smutnějšího než stromy vysazené těsně vedle sebe, které za deset let vytvoří krásný vzrostlý porost… a pak musí jít jeden nebo oba pryč, protože se navzájem dusí. To už je zbytečná práce i zbytečná ztráta.

Strategie nám pomáhá říct si:

• Jaké druhy chceme,

• kam je umístíme,

• jak budou vypadat v dospělosti,

• a hlavně zda máme kapacitu se o ně starat – ať už vlastními silami, nebo s pomocí odborníků.

Starý sad není automaticky špatný sad

U starých sadů a stromů se často řeší otázka: kácet, nebo nekácet?

Strategický přístup znamená podívat se na sad jako na celek. Některé staré a dožívající stromy má smysl ponechat – přinášejí biodiverzitu, stín, úkryt pro ptáky i hmyz a často i určitý genius loci místa.

Jiné stromy je naopak vhodné postupně nahrazovat mladými, aby sad obsahoval všechny věkové kategorie dřevin. Každá z nich má pro místo jiný význam:

• mladé stromy budují budoucnost,

• střední generace nese úrodu,

• staré stromy podporují život v krajině.

Kácet? Ano, ale s plánem

Strategie je důležitá hlavně proto, že poražený strom už nevrátíte. Někdy může být jeho ztráta nenahraditelná – esteticky, ekologicky i emočně.

Na druhou stranu se nemusíme bát kácet, pokud víme:

• proč to děláme,

• čím strom nahradíme,

• a jak zapadne do budoucí podoby zahrady nebo sadu.

Důležité je také zvážit, zda máme pro nový strom správné podmínky – místo, půdu, světlo a čas na péči.

Zahrada jako celek – dnes i zítra

Vidět zahradu nebo ovocný sad jako celek, a to jak v současnosti, tak v budoucnosti, je klíčové. Bez tohoto pohledu se snadno dostaneme do situace, kdy řešíme problémy až ve chvíli, kdy už vznikly.

Strategie není složitý dokument. Je to spíš způsob přemýšlení: 

1. Co tady chci mít za 10 let?
2. Jak bude prostor fungovat?
3. Co mu pomůže a co mu uškodí?
4. Jak mohu místo podpořit?
5. Je v místě dostatek biodiverzity?

Revitalizace zahrady nebo sadu by proto měla vždy začínat právě tady – u klidného zamyšlení se nad tím, kam chceme dojít. Teprve potom dává smysl brát do ruky pilu, rýč nebo objednávat nové stromky.