Jak řezat s respektem ke stromu?

Základní myšlenka je jednoduchá: neřezat víc, než strom zvládne bezpečně uzavřít. V posledních letech se mezi zahrádkáři čím dál častěji objevuje pojem CODIT. Nejde o žádnou složitou metodu řezu, ale spíš o způsob přemýšlení. Strom si totiž rány "neléčí" jako člověk. On je uzavírá a odděluje od zdravého dřeva. A právě v tom mu můžeme pomoci – nebo to naopak pokazit.

Kde přesně řezat

Jedna z nejdůležitějších věcí je místo řezu. Každá větev má u svého nasazení mírné zduření, tzv. větevní kroužek. Právě tam má strom schopnost ránu uzavírat. Řez by měl vést těsně za tímto kroužkem.

Pokud řežete příliš blízko kmene, poškodíte tuto hojivou zónu. Pokud naopak necháte pahýl, větev odumře a rána se špatně zavírá. Správné místo řezu je tedy kompromis – ani moc blízko, ani daleko.

Jak na silnější větve

U silnějších větví se často stává, že se při řezu utrhne kus kůry a rána se výrazně zvětší. Tomu se dá jednoduše předejít. Stačí řez vést ve třech krocích: nejdřív větev lehce naříznout zespodu, potom ji odříznout o kousek dál od kmene a nakonec udělat finální řez u větevního kroužku.

Tím zůstane rána co nejmenší a strom ji zvládne lépe uzavřít.

Proč záleží na velikosti řezu

Čím větší ránu uděláte, tím větší problém pro strom vzniká. Malé řezy se většinou rychle uzavřou. Velké rány zůstávají otevřené dlouho a snadno se do nich dostane hniloba.

Proto je lepší řez rozložit do více let. Místo jednorázového radikálního zásahu je šetrnější strom postupně upravovat menšími řezy.

Jádroviny snesou víc, peckoviny méně

Řez jabloní a hrušní na konci zimy má smysl hlavně proto, že strom je ještě bez listí, takže je dobře vidět jeho struktura, ale zároveň se už blíží období růstu a rány se brzy začnou hojit tvorbou hojivého pletiva. Nejde tedy o "čištění mízou", ale o to, že strom po řezu rychle reaguje a začne ránu uzavírat.

U peckovin je situace jiná, proto se řežou v jiném termínu. Nejvhodnější je období po sklizni, tedy léto (zhruba červenec až září podle druhu), případně u některých druhů časné jaro po odeznění mrazů. V této době jsou stromy aktivní, lépe se brání infekcím a rány se rychleji hojí. Zároveň se tím snižuje riziko chorob a odumírání dřeva, které bývá u peckovin při zimním řezu častější.

Jabloně a hrušně patří mezi dřeviny, které řez snášejí poměrně dobře. Nejčastěji se řežou tedy na konci zimy nebo na začátku jara. Cílem je prosvětlená koruna, ve které mají větve dostatek prostoru a světla.

Naopak peckoviny, jako jsou třešně nebo višně, reagují na řez citlivěji. Velké rány se u nich hojí hůř a mohou vést k odumírání dřeva. Proto se řežou spíše po sklizni a jen lehce.

Broskvoně a částečně i meruňky jsou trochu výjimkou. U broskvoní je potřeba pravidelně obnovovat mladé dřevo, protože právě na něm plodí. Přesto ale platí, že i tady je lepší vyhnout se velkým řezům do starého dřeva.

U švestek se vyplatí podobný přístup jako u třešní – spíše jemné zásahy a postupné odstraňování starších větví.

Nejčastější chyby při řezu

Velmi častou chybou je řez zarovno s kmenem nebo naopak ponechání dlouhého pahýlu. Obě varianty zhoršují hojení rány. Dalším problémem jsou velké zásahy provedené najednou, často ve snaze "opravit" zanedbaný strom během jednoho roku.

Nezanedbatelnou roli hraje i nářadí. Tupé nůžky nebo pila zanechávají roztřepené rány, které se hojí výrazně hůř než čistý řez.

Jak o řezu přemýšlet

Před každým zásahem má smysl se na chvíli zastavit a položit si jednoduchou otázku: jak velkou ránu tím vytvořím a zvládne ji strom uzavřít?

Často se ukáže, že místo jednoho velkého řezu je lepší udělat dva menší, nebo zásah rozdělit do více let.

Shrnutí

Řez podle CODIT není o tom, že byste se učili novou techniku. Je to spíš změna přístupu. Méně razantní zásahy, správné místo řezu a respekt k tomu, jak strom funguje.

Když se tím budete řídit, strom vám to vrátí. Bude zdravější, déle vydrží a obvykle i lépe plodí.

Máte ještě nějaké dotazy k řezu stromů? Napište nám.