Živý plot, co žije doopravdy: Jak sázet keře tak, aby byly radostí a ne jen zelenou zdí

V zahradě není plot jako plot. Některé dělají čáry na mapě, jiné píšou příběhy. Když přemýšlíme o živém plotu, často se vkrádá myšlenka na "rychle něco zasadit, ať na sousedy nevidíme". Ale co kdyby byl živý plot něčím víc? Součástí zahrady, krajinou v malém, útočištěm pro ptáky, včely i oči?

Volný, a přece chrání

Nejkrásnější živé ploty nejsou rovné jako podle pravítka. Jsou to pestré, volně rostoucí stěny ze života – tvořené různými keři, které k sobě ladí a přitom každý hraje vlastní notu. Takový plot není jen oddělovací prvek, ale součást zahrady. Z jedné strany voní kalina, z druhé zraje dřín a mezi tím proletí brhlík. Takový plot se mění s ročními obdobími a zahrada díky němu nikdy není stejná.

Když potřebujeme jen hranici

Ano, někdy prostě potřebujeme jasnou linku mezi pozemky. A i tehdy se dá sázet citlivě. Vyhneme se exotičtějším keřům jako jsou bobkovišně – ty sice rostou rychle, ale do naší krajiny moc nezapadají. Místo toho sáhneme po keřích, které jsou tu doma:

• ptačí zob (rychle roste, dobře se tvaruje),
• hlohyně (plody pro ptáky a trny pro soukromí),
• nebo habr – sice strom, ale v živém plotu jako doma.

Sázení trochu jinak: keře se "utopí"

Na rozdíl od stromů, které sázíme na úroveň kořenového krčku, keře při výsadbě utopíme – zasadíme je o trochu hlouběji. Proč? Podpoříme tvorbu nových kořenů, keř se lépe uchytí a časem obrazí rovnou od země. Tak vzniká hustý a vitální porost – ne jen pár větví nahoře.

A když vybíráme sazenice? Nedíváme se tolik na to, jak vypadají nahoře, ale jak vypadají dole – čím silnější a rozvětvenější kořenový systém, tím větší šance na dobrý start. Nadzemní část po výsadbě stejně zakrátíme, abychom usnadnili zakořenění.

Půda, voda a něco navíc

Před sázením nezapomeneme na základ: dobře připravená půda. Prokypřit, odplevelit, přidat kompost, biouhel, případně i trochu hnoje – ale dobře vyzrálého. Pokud víme, že nebudeme každý den zalévat, zvažme dočasnou kapkovou závlahu, hlavně v teplém období. Jednoduchá hadice s dírkami udělá velkou službu.

Závěr? Voda a mulč

Po výsadbě přichází dvě poslední, ale zásadní věci: pořádně zalít – ne jen trochu pocákat, ale důkladně prolít. A pak přijde na řadu mulč – kůra, nebo štěpka. Mulč udrží vlhkost, ochrání půdu před přehříváním a zpomalí růst plevele. Zkrátka – plot to ocení.

Plot nemusí být bariéra. Může to být živý prostor, který chrání, kvete, ševelí listím a spojuje. Stačí sázet s citem – a s trochou té radosti ze zahrady.

Protože když plot žije, žije s ním celá zahrada.

A co vy? Vysazujete na správnou vzdálenost od plotu?