Když to kvete, tak to žije: O nepřetržitém kvetení, pylu pro hmyz a o tom, proč bez jedů to má smysl

Všichni chceme zahradu plnou života – motýly, čmeláky, včely, zpěv ptáků. Často ale slyšíme stesky: "Je nějak málo včel." nebo "Dřív to tu bzučelo víc." A pak se člověk podívá – a místo rozkvetlého kouta plného života je tam anglický trávník jak ze zahradnického katalogu, dvakrát týdně sekaný, hnojený a postříkaný proti všemu, co by si dovolilo narušit jeho dokonalou uniformitu. A tím to jenom začíná. 

Kvete? Pak je co jíst.

Jedním ze základních pilířů zdravé zahrady je průběžné kvetení – od prvních jarních sněženek až po podzimní astry. Každé období má své opylovače, každý květ je drobný bufet s pylem a nektarem. Pokud chcete podpořit biodiverzitu, nejde to bez rostlin, které kvetou postupně, celou sezónu.

Co pomáhá?

• Na jaře: čemeřice, plicníky, vrby, sedmikrásky, pampelišky

• V létě: levandule, třapatky, dobromysl, yzop, šanta

• Na podzim: rozchodníky, hvězdnice, okrasné trávy, pozdní byliny

Nejde to ale jen květem – jde to přístupem

Zahrada, která skutečně podporuje život, nesmí být toxickou zónou. Není to o tom, že občas postříkáme mšice nebo trochu "oživíme" trávník organickým hnojivem. Je to o filozofii: buď přírodu podporujeme – nebo ji kontrolujeme a ničíme.

• Pesticidy a herbicidy zabíjejí nejen škůdce, ale i hmyz, který zahrada potřebuje – čmeláky, včely, motýly, larvy pestřenek nebo zlatooček.

• Hnojiva podporují rychlý růst, ale ne život. Trávník se tváří zdravě, ale pro opylovače je to zelená poušť.

Čím víc pořádku, tím míň života

Zahrada plná života je nedokonalá. Má v sobě divočinu. Dovoluje si:

• kus tlejího dřeva s mechem a larvami

• koutek s "plevelem", který právě kvete pro včely

• rozkvetlý jetel v trávníku, ptačinec prostřední (Stellaria media), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) apod.

• hromádku kamení pro ještěrky a samotářské včely

• šlahouny ostružin nebo popínavé plaménky na plotě

Tohle je ta pravá estetika života. Není sterilní – ale je plná bzukotu, ptačího zpěvu a nečekaných objevů.

Zahrada jako prostor, kde dáváme přírodě důvěru

Zahrada nemusí být bojiště proti "škůdcům". Může být spolubydlení s přírodou. Někdy to znamená, že necháme mšice chvíli žít, protože víme, že přijdou berušky. Nebo že nesáhneme po postřiku při prvním fleku na listu, ale raději posílíme půdu a dáme rostlině čas.

Když to všechno dovolíme – kvést, tlít, růst i zasychat – odmění se nám zahrada tím nejkrásnějším: životem. A to za trochu "nepořádku" opravdu stojí.

Tip: Chcete si ověřit, jak vaše zahrada pomáhá hmyzu? V létě se posaďte na 10 minut do trávy a jen pozorujte. Čím víc vidíte bzučet, tím víc to děláte dobře.