Ne všechno na zahradě je škůdce

Na zahradě žije spousta malých tvorů, kteří nám mohou pomáhat — jako právě zlatoočky a jejich larvy. Když se naučíme pozorovat, co se v přírodě skutečně děje, můžeme snížit používání chemických postřiků, chránit prospěšný hmyz a mít zdravější rostliny a pestřejší, živější zahradu. Pamatujte, že nejlepším "postřikem" je často trpělivé sledování a umožnění přírodě, aby fungovala sama.

Nejsou to plísně ani škůdci. Jsou to vaši nejlepší zahradní pomocníci.

Když při zalévání nebo pletí objevíte na spodní straně listů drobné bílé či světle zelené tečky na tenkých stopkách, může vás napadnout, že se s rostlinou něco děje. Možná si řeknete, že je to plíseň, vajíčka škůdců nebo známka poškození. Přirozená reakce bývá rychlá – list otrhat, postříkat nebo vše setřít. Jenže právě v tu chvíli často likvidujeme něco, co nám mohlo pomoci víc než jakýkoli postřik.

Ve skutečnosti se velmi často díváte na vajíčka zlatoočky obecné (Chrysoperla carnea)

Nenápadného, ale mimořádně užitečného hmyzu. Zlatoočka patří mezi síťokřídlé a poznáte ji podle průsvitných, jemně žilkovaných křídel a zeleného až světle hnědého zbarvení. Dospělci mají rozpětí křídel přibližně patnáct až třicet milimetrů a přes den se většinou ukrývají v porostu. 

Živí se nektarem, pylem a sladkou medovicí, kterou produkují mšice. Skutečný význam pro zahradu ale mají až její larvy. Samička klade vajíčka na tenkých hedvábných stopkách, nejčastěji na spodní stranu listů poblíž kolonií mšic. Tyto stopky nejsou náhoda. Oddělují vajíčko od listu i od ostatních vajíček tak, aby se larvy po vylíhnutí navzájem nesežraly. 

Jakmile se larva vylíhne, okamžitě se pustí do lovu. 

Mšice, svilušky, molice i další drobný hmyz pro ni představují potravu a během několika dnů jich dokáže zlikvidovat stovky. Jeden jediný list s několika desítkami vajíček tak může znamenat tisíce škůdců, které už nikdy nebudete muset řešit chemií. Právě tady se ukazuje, jak snadno se můžeme splést. 

Zahrada není sterilní prostor a ne všechno, co vypadá cize nebo neznámě, je nepřítel. 

Spousta brouků, much, larev a drobných tvorů má v přírodě svou roli. Někteří opylují, jiní rozkládají organickou hmotu a další udržují rovnováhu tím, že se živí škůdci. Když bez rozmyslu sáhneme po postřiku, často zničíme nejen mšice, ale i ty, kteří je měli přirozeně zlikvidovat.

Pokud tedy na listech objevíte vajíčka zlatoočky, nejlepší, co můžete udělat, je nechat je být. List netrhat, nic nestříkat a dát přírodě prostor. I mnoho "bio" postřiků totiž vajíčka i larvy zahubí dřív, než stihnou svou práci. Dospělé zlatoočky přilétají hlavně večer a v noci, často je láká světlo a výskyt mšic, takže jejich přítomnost je vlastně dobrým znamením – znamená to, že si vaše zahrada dokáže sama poradit.

Často máme pocit, že musíme proti všemu zasahovat. 

Přitom mnohdy stačí jen pozorovat, co se na zahradě děje. Uvidíte, že kde je trochu trpělivosti, tam se objeví i přirození pomocníci. Zahrada pak není bojištěm, ale živým systémem, kde každý tvor má své místo.

Malé bílé tečky na stopkách tedy nejsou nepřítel. Jsou to zárodky budoucích lovců mšic. Každé nenarušené vajíčko je šance na zdravější rostliny a méně práce pro vás. 

Ne všechno na zahradě je škůdce a nejlepším "postřikem" bývá často prosté pozorování a důvěra v to, že příroda ví, co dělá.