Nejbarevnější listy má Heuchera (dlužicha)

05.05.2023

A některé kultivary si drží barvu listů po celý rok. A pokud máte stinné či polostinné místo a chcete ho oživit barvami s jemným květenstvím a máte rádi fialovo-vínové barvy až do temně červena, či oranžovou škálu mísící se s béžovými odstíny, či svítivě zelené barvy, tak dlužicha vás nezklame.

Je to vytrvalá kvetoucí rostlina, jediný severoamerický druh rodu dlužicha, jenž bývá v ČR pěstován jako okrasná rostlina s malými nároky jak na půdu, tak na péči. Pochází z jihozápadu Spojených států amerických (Arizony, Nového Mexika) a ze severozápadu Mexika. Pro svůj vzhled i odolnost byla postupně rozšířena do mnoha chladnějších, výše položených částí Ameriky a později i do Evropy.

Dlužichy v Evropě

V evropských zahradách se začaly dlužichy objevovat později, a to v barokních a rokokových zahradách. Dnes je ale najdeme i ve vyloženě venkovských záhonech.

My jsme si k ní chvíli cestu hledali, ale jsou zahrady, kde se vyloženě hodily, a proto jsme je nejprve vzali na milost, a pak se do nich zamilovali😊. A to hlavně pro jejich celoroční barvy listů, které oživí i ten nejtemnější kout.

Dlužichy podle našich zkušeností zvládnou téměř s jakoukoli půdou, nejraději však mají půdy spíše těžší, ale dobře propustnou zeminu. Výrazněji zbarvené kultivary mají rády půdu s vyšším podílem humusu. My přidáváme i biouhel.

Rádi používáme jako podrost, či okraje záhonů na stinných a polostinných místech oživí zaručeně, ale jsou kultivary, které vládnou i slunce (ne přímé).

Doplnění (zdroj z webu perenniculum.cz) - kultivary rodu Heuchera mohou mít poměrně odlišné nároky na světlo i půdu – dost záleží na druzích, ze kterých byly odvozeny, což často není úplně lehké dohledat. Obecně by se dalo shrnout, že potřebuje dobře propustnou půdu, lehkou půdu s příměsí písku, bohatou na humus. Nejlépe se dlužichám daří v lehkém polostínu či na slunci s přistíněním zejména během nejparnější části dne, na plném slunci může docházet k popálení listů. Stínomilnější jsou kultivary s příměsí H. villosa, více slunce naopak snášejí dlužichy s nápadnými karmínovými květy, které značí příbuznost H. sanguinea. Kultivary se zkadeřenými listy mají rády více vlhka.

Tato trvalka se neplánovaně nerozpíná, nesemení, ale naopak udržuje kompaktní tvar. Dlužicha může růst samostatně, vynikne ale také dobře vedle šalvějí, okrasných trav, plicníků, stálezelených zimolezů, tisů, bohyškami, kakosty, kontryhely, ale i mezi břečťanem či barvínkem. A samozřejmě spoustou dalších rostlin.


Hojně Heucheru využívali především původní američené, Používala se také k kléčbě rakoviny a gynekologických
obtíží. Vnitřně se užíval kořen k léčbě průjmů, úplavice a žaludečních vředů, je třeba však dbát na dávkování, pokud je nesprávné, může způsobit podráždění žaludku nebo selhání ledvin či jater.

A co vy? Máte rádi dlužichy?