Přírodní zahrada současnosti?

Bez chemie, bez průmyslových hnojiv, bez pytlových zahradnických substrátů, bez postřiků - za to s vlastním kompostem, přírodními jíchami, dřevěným uhlím a mulčováním. A třeba i s jedlými keři a stromy, s trvalkovou výsadbou, trávníkem střiženým na různou výšku, sběrem dešťové vody, a hlavně v klidu😊.

A třeba s použitím půdopokryvných rostlin, s ovocnými a listnatými stromy, s jedlými i okrasnými keři a trvalkovou a cibulovinovou výsadbou. Se zeleninou, bylinkami a ovocem pro částečnou soběstačnost. S loukou či sekanou trávou na různou výšku a travními ostrůvky. S živočichy od včel, čmeláků, netopýrů, ježků, slunéček přes ptáky, mravence, škvory po hlodavce a pavouky. A možná něčím navíc...

V současné době se v přírodní zahradě budete možná učit žít, protože škůdci, hmyz, ptáci, hlodavci jsou na denním pořádku😊. Tato zahrada žije a my jsme na skutečný život v zahradě částečně zapomněli.

Z určitého úhlu pohledu má přírodní zahrada své pro a proti, stejně jako všechno. Záleží na tom, jak je nastavena naše mysl, jaké máme zkušenosti a zda jsme otevřeni změnám, protože život v přírodní zahradě je v neustálé proměně.

Pamatujeme si ještě na první okamžik, když se nám pod blumou u posezení venku začali ve svém čtyřletém cyklu rojit chrousti, nebo když záhony na chvíli napadli blýskáčci, které jsme si spletli s dřepčíky, nebo když deštivé období probudilo k životu stovky slimáků a my měli noční výpravy za jejich lovem. A tak bychom mohli pokračovat. Od množství plevele, přes nájezdy mravenců, či mšic, po nálety ptáků na úrodu kanadských borůvek, až po desítky děr od hryzce, který nebyl vidět, ale jen slyšet.

Zkrátka příroda je i díky nám všem v nerovnováze a rovnováha se do ní vrací pomalu, a vrací se i s tím, jak sami dokážeme všechny tyto součásti přírody vnímat s klidem a bez boje, ale za to s porozuměním a trpělivostí😊. Věřte, že přijetí situace takové, jaká je, vám i v zahradě ušetří spousty času a nervů.

Začnete konat, když to tak cítíte, a necháte to být, když není impuls pro činnost, ale konáte bez boje, bez očekávání a s opět zmíněným klidem. A pak se teprve mohou dít zázraky😊.

Brouci se za chvíli přemístí jinam a těch pár okousaných rostlin znovu obrazí, slimáci si slupnout kousek z úrody, ale větší část zeleniny či kvetoucích kytiček vám zůstane, ptáci najednou uzobnout jen část bobulovin, a naopak se vám postarají o mšice, stejně jako na první pohled přemnožené berušky😊. Zkrátka rovnováha se vám do zahrady vrátí, ale chce to čas a nohy v teple😊.

Zahrada, která žije, která lépe zadržuje vodu, žije svým vlastním životem s minimálním zásahem zvenčí, dodávající stín, vláhu a uklidňující zákoutí. Přírodní zahrady současnosti, které spojuje jedno možné označení - kultivovaná džungle, tu mají své místo, možná nebudou okupovat módní garden časopisy, ale proto to to neděláte, jde přeci jen o tu radost v takové zahradě pobývat a žít.

A proč tedy právě ta přírodní zahrada?

No, říkat někomu, kdo už v přírodní džungli byl, že je to oáza uprostřed chaosu, asi není nutné. Na první pohled jde možná o ten pocit, uklidňující energii, znatelnou vláhu, všeobjímající stín, harmonii barev a celkovou strukturu místa? No možná jde jen o ten stav, do kterého vás taková zahrada dostane, stav v přítomnosti, který vám naskočí ihned, pokud se stanete pozorovali života v zahradě.

A to, že v ní je i něco k jídlu, něco k očuchání, něco k pokochání je už jen bonus, který vám dá život sám, když se naladíte na jeho tempo a necháte přírodu, ať se o všechno postará.

Nezapomínejme na přírodní materiály. Dřevo, kámen a kov, spolu s vodou mají v přírodní zahradě nezastupitelné místo.

A co vy? Používáte přírodní materiály? Natíráte je, nebo máte rády právě to, že časem odejdou?