Ruku na srdce - máte své oblíbence? Ale proč? Jak respektovat veškeré ptáky nejen na své zahradě.

Jde spíše o jiný úhel pohledu, protože ptáci (a jiní živočichové) tu vždy byli a budou, a člověk by měl spíše nezasahovat do jejich přirozeného chodu. Ptáci mají u nás lidí oproti jiným živočichům své nezastupitelné místo, ale jak už to u nás někdy bývá, některé druhy máme raději oproti jiným, a to převážně podle toho, jak moc nám zasahují do našeho prostoru a jak moc je považujeme za užitečné😊.

Například kosáky, kteří se přesunou z lesa na naše zahrady, jakmile jim dojde potrava v lesním porostu, v tu chvíli moc rádi nemáme a nejraději bychom je vyhodili ven ze zahrady, jakmile se pustí do naší úrody jahod či rybízu😊. Sojky, které naklovávají jablka taky moc nemusíme a straky jakbysmet. Ale třeba sýkorky, to jsou naši miláčkové. Proč? Protože zobají jen semínka a naše ovocné plody je nezajímají. Nejsme my lidé zvláštní, rozdělujeme všechno a všechny na dobré a špatné, ale co když se na tu přírodu podíváme z jiného úhlu pohledu😊?

Jeden z úhlu je, že ptáci na místě naší zahrady byli dříve než my, a jsme to my lidé, kteří se přistěhovali na jejich území, které teď okupujeme a oni ani netuší, že by se měli někteří z nich odstěhovat, protože člověku vadí a nemá je rád😊.

Můžeme třeba začít tím, že ptačí, ale i celý zvířecí (kanci, srnky, lišky, jezevci, lasičky,.) svět se přesouvá blíže k nám s tím, jak velké území zase my bereme jim. Co mohou dělat, když naše domy stojí čím dál tím blíže k lesu, loukám a hájům a průmyslové zemědělství vzalo remízky, meze a lesní hospodářství je v mnoha případech také vůči přírodním principům neobezřetné. To není výtka, to je fakt, a tak jediné co můžeme udělat je to přijmout takové jaké to je a začít žít s živočichy v sousedství, v sounáležitosti a s respektem.

Vždyť nejen ptáci, ale vlastně všechna zvířata se řídí přirozeným principem života a jsou naprogramována na instinktivní chování a konání, nemohou zkrátka jinak. Jejich účelem není člověka štvát a dělat mu naschvály, ale přežít😊.

To, že každý preferujeme zvířata podle naučených vzorců a vlastních zkušeností je jedna věc, ale druhá je skutečnost, že každé zvíře funguje na principu života a možná, že když si o daném zvířeti zjistíme více informací, když ho začněme více pozorovat namísto soudit, že objevíme nový neprobádaný pohled, který změní a obohatí náš samotný život. Anebo taky ne, to už je každého věc😊.

A nyní se podíváme na některé ty ptáčky, kteří nás štvou, abychom zjistili, že nic není černé nebo bílé a každý živočich má i svou užitečnost a význam, někdy i jen to, že je potravou pro druhého. Ale stejně jako my lidé oplýváme mixem různých vlastností a užitečností, tak to stejné platí pro zvířata. Možná je čas přestat soudit, ale jen pozorovat to, co nám život přináší a možná zjistíme, že neexistuje "neužitečné" zvíře😊.

KOS černý - Původně tažný pták má typický krásný hlas, který slyšíme v období, kdy láká samičky. Kos nás může rozčilovat v období, kdy si pochutnává na našem ovoci, ale jeho potravou je i hmyz, plži, malý slimáci, červi, žížaly a různé ponravy (druh larvy, který mají brouci z nadčeledi Scarabaeoidea). Užitečnost je v jeho potravě, kterou reguluje množství hmyzu, červů a brouků, a bez jeho přičinění by na vaší zahradě nebyla rovnováha ve výskytu právě těchto živočichů.

SOJKA obecná - Její hlavní význam spočívá v tom, že pomáhá obnově doubrav (les s významným zastoupením dubů). Sojky žaludy nejen okamžitě konzumují, ale pamatují i na zimní období a vytvářejí si zásoby jednoduše tak, že ukrývají žaludy do trávy nebo do listí. Pochopitelně, že se jim je pak nepodaří všechny dohledat, a tak vlastně nevědomky přispívají k rozšiřování dubových porostů. Takže to, že její potrava je složená z rostlinné i živočišné nemá jen význam regulační, ale bez jejího přičinění by se těžko namnožily určité počty dubů.

STRAKA obecná - si každý rok staví hnízdo nové a stará hnízda zůstávají, díky své dokonalosti, ještě dlouhou dobu. Stará stračí hnízda pak obsazují druhy, které si samy hnízdo postavit neumí, např. poštolka nebo kalous ušatý. Takže straka vlastně nepřímo svou stavební činností napomáhá hnízdění dalších druhů ve volné krajině. Někteří myslivci ji ještě stále považují za škodnou a snaží se ji hubit, jak se dá. Ovšem tam, kde snahy myslivců o vyhubení strak byly úspěšné, došlo také k tomu, že ubylo i poštolek a kalousů. Ti totiž ztratili možnost hnízdění ve starých stračích hnízdech.

HRDLIČKA zahradní - do konce 19. století se vyskytovala pouze od Turecka po Indii. V první polovině 20. století se však dala do pohybu a začala expandovat na okolní území: ve 30. letech 20. století dobyla Balkán, ve válečném roce 1942 dorazila do Čech, o 13 let později překonala kanál La Manche. Následně přes Španělsko a Gibraltar vtrhla do Afriky, na východ dorazila až do východní Číny. Hrdlička se živí především semeny a bobulemi i když nepohrdne hmyzem, měkkýši, nebo červy. Pomluva o tom, že přenáší nemoci nebyla nikdy prokázána. Trichomonóza postihuje nejčastěji pěnkavovité (především zvonky), hrdličky a holuby, na lidi ani jiné savce žádnou nemoc nepřenáší. V zimě s povděkem vezme i zbytky lidské potravy, která pro ni není příliš vhodná. Všude na svých cestách se drží člověka. Její typické vrků, vrků nás provází již od druhé světové války...

A teď si upřímně řekněme, máme stále důvod nenávidět či preferovat některé druhy zvířat oproti jiným? Není náhodou ta příroda dokonalá taková, jaká je? A znám veškerý význam daného živočicha? Nejen příroda je dokonalá taková, jaká je, stačí život nechat žít a jen to celé pozorovat😊.

A jaké jsou vaše znalosti užitečnosti některých druhů zvířat, které nemají u lidí zrovna dobrou pověst? Napište nám.