
Respekt k přírodě, divokost a transformace v zahradě
Dnes slaví své 80. narozeniny Piet Oudolf. Inspirující tvůrce, který naučil generace zahradních architektů a návrhářů respektovat přírodu, milovat divokost a transformaci, a nejen proto je nyní příležitost si říct, proč je tento výjimečný pohled na zahrady a vlastně i celkově na život tolik inspirující.

Transformace v zahradě i v životě
Transformace (z lat. trans-formatio, pře-tvoření) se používá ve více významech. Obvykle je mylně používána jako podstatná změna i přes to, že pravý význam je postupná přeměna, přetváření.
A to je právě význam transformace v zahradě – postupná přeměna, přetváření, které se děje neustále. Od jara přes léto po podzim, a nakonec i zimu. A právě tento proces v zahradě je důležité vidět a vnímat i bez zásahů, bez zbytečných příkras a ovlivňování. Nechat rostliny ať si žijí svým vlastním životem.
Vystavět výsadby a zahrady tak, aby péče o ně a zásah do nich byl co nejmenší, abychom to všechno nechali samo žít a přeměňovat se (minimálně střihu, řezu, hnojení, okopávání atd.), a zároveň fungovaly a působily esteticky a krásně. Aby dělaly radost.
A i proto se ve výsadbách tohoto mistra výsadeb na podzim nestříhá, protože u výsadeb myslí i na zimní efekt. Ke střihu dojde až na jaře a to jen někde a někdy.
Zapojit smrt jako nedílnou součást života
Celý život je v proměně ať už na něj nahlížíte různými úhly pohledu. Život má stejný význam jako smrt, a právě zahrada, pokud necháme její proces transformace dojít až do pomyslného konce - nám tuto přeměnu života ve smrt a zase obživnutí ukazuje každý rok, a právě pozorování tohoto procesu nám může umožnit velmi úžasný pocit z transformace a pochopení života.
Japonci dokonce umírání a proces smrti zařazují cíleně do zahrad a každodenního života, berou jako součást žiivota a vnímání jeho významu nechávat v parcích a zahradách dožít a umírat stromy, keře i rostliny právě z toho důvodu, že přeměnu rostlin a zahrady na všech úrovních vnímají jako meditativní proces přijetí a poznání samotného smyslu života.
Nechat rostliny projít celým procesem života (jehož součástí je smrt) je přijetí života jako takového. Od semene či
sazenice, přes růst, kvetení, plození až po vysemenění a odumření a přípravou na další rok. Jako v životě
je smrt součástí našeho životního procesu na planetě Zemi, tak i rostliny nám
tento proces odhalují v každoroční proměně narození na jaře,
růstu a plození v létě přes zrání až po smrt, a právě tento nádherný přirozený proces života by měl být i součástí zahrad.
Divokost
Přílišná uhlazenost, strohost, stálezelená neměnnost a někdy až uniformnost do přírodních a moderních zahrad nepatří, zde se žádá spíše divokost, rozevlátost, přirozenost a vzdušnost. Stejně jako v přírodě není nic uhlazené, není to ani cílem těchto zahrad.
Dovolit si se rozmáchnout, uvolnit se a nadechnout a otevřít se naplno svobodě uvnitř, aby byla vidět i navenek. Experimentovat, aby mohlo docházet k posunu a přeměně.
Ve skutečnosti si dělejte na své zahradě, co chcete, nenechte se svazovat vkusem či měřítky někoho jiného, zodpovědnost si za vlastní přístup neseme sami v sobě. Můžeme se jen otevřít něčemu nového, jinému pohledu a nechat se třeba inspirovat, ale zároveň se nebát být sami sebou. Máme neustále potřebu hodnotit zahrady a výsadby ostatních, ale ve skutečnosti bychom měli řešit jen sami sebe.
Respekt k přírodě
O tom snad není potřeba psát, zde je jasné, co je tím míněno a jen doplníme, že respekt k přírodě vypovídá hlavně o respektu sami k sobě. To, co bych nečinil sobě - nečiním ani v přírodě. A zahrada je kousek přírody u nás doma a v našich rukách.
Pokud nedávám svému tělu chemii a škodlivé látky a neustále se neničím ničím umělým a průmyslovým, neoklešťuji sebe sama přílišnými zákazy a příkazy a nehaním se za to jaká/ý sem, nebudu tyto okleštění dávat ani do své zahrady. Pokud respektuji sám sebe, jsem shovívavý i ke svému okolí, a to zahrnuje nejen sousedy v podobě Karla a Věrky, ale také všechny živočichy.
Respekt se člověk nenaučí, ten buď má nebo je ještě na cestě k jeho přijetí. Přijetí sebe sama😊. A pak teprve může nastat respekt i ke všemu přírodnímu a živému.
A teď nám řekněte, je vidění významu a pohledu na zahradu tohoto nizozemského zahradního architekta, školkaře a spisovatele hodné k následování?