Tvoříme patra

Toto rozdělení je pro naše účely - seznámení se s vrstvením - zbytečně složité a bylo by to na samostatnou knihu😊, my chceme představit patra mnohem jednodušší formou a také se pokusit jednoduše vysvětlit jejich význam a proč je vlastně v zahradě používat.

Začneme podrostem

Asi bychom měli začít půdou, jejím složením a to, co v půdě je vidět a hlavně to, co je neviditelné (houby, mikroorganismy a další prvky), ale to není účelem tohoto článku, my začneme podrostovými trvalkami, travinami a kapradinami a půdopokryvnými rostlinami, které by měly mít ve výsadbě našich zahrad, ale i veřejných prostor větší zastoupení a v budoucnu je to i jedna z významných cest, jak lépe zadržovat vodu, tvořit podporu pro vlastní obranyschopnost rostlin a celkově zkvalitnit funkčnost a estetiku zahrad, a to s cílem menšího podílu práce na zahradě (méně plevele, více vláhy).

Je to jako v přírodě, kde půdopokryvné (rostlinný typ, který se rozšiřuje do okolí pomocí listů, oddenků, úponků a výběžků. Rozrůstá se hustě po povrchu půdy, který zcela poroste) a podrostové rostliny (dotvářejí vnitřní prostor ve stinných partiích vyšších porostů. Druhy této skupiny snášejí nebo vyžadují zastínění) mají nezastupitelné místo předtím, než se objeví nedřevnaté rostliny, keře a potažmo stromy.

Z půdopokryvných trvalek můžeme použít například do stínu zběhovce, violku, barvínek, kakosty, mechovce, škornic, úrazník, ale třeba i stálezelený skalník. Do stínu i polostínu jsou to mnohé kultivary host (funkie, bohyšky), jahodníky (i na slunce), i plazivé brsleny. Na slunce jsou to zase nespočetné druhy tymiánů, mateřídoušek a oregána. Rozchodníky, mochny, dryádka osmiplátečná, ale i půdopokryvné růže.

Půdopokryvné rostliny nám tvoří patro, které by mělo být nedílnou součástí každé výsadby v naší zahradě ať již okrasné, jedlé, tak i zeleninové. Nebojme se třeba i mezi kedlubny, celer a rajčata vysadit plazivé saturejky, mateřídoušky či oregano. Nebudeme muset tolik plejt, záhony budou lépe zadržovat vodu a rostliny budou lépe chráněny proti škůdcům a chorobám.

Bylinná vrstva

Tato vrstva obsahuje převážně nedřevnatou vegetaci nebo půdní pokryv rostoucí v lese do výšky přibližně jednoho a půl metru. Bylinná vrstva se skládá z různých bylin, trvalek, cibulovin a také nedřevnatých keřů. V lesích se nejprve objevují časně kvetoucí rostliny, než se koruny stromů naplní. Na zahradě používáme k tomuto účelu cibuloviny, hlíznaté rostliny, ale i dvouletky, solitéry i skupiny trvalek a nedřevnatých keřů.

Tato vrstva se prolíná v případě trvalek vhodných do stínu s podrostovými, ale nezapomínejme, že podrostová výsadba musí mít ještě nižší nároky na pěstování (stín, sucho, nízké nároky na živiny).

Zde je škála rostlin, trav i kapradin obrovská, takže vyjmenujeme jen pár oblíbených trvalek. Například na slunce: plamenky, denivky, ostrožky, kyprej vrbice (vlhko), řebříček, třapatky, zvonky, šanty, šalvěje, rozrazily a třeba hvězdice, hvozdíky, rožce, levandule, dobromysl, saturejka. Z trav třtiny, ostřice, kostřavy a metlice. Z kapradin napříkad papratky.

Do stínu či polostínu jsou vhodné: čechravy, bohyšky, dlužichy, škronice, kakosty, sasanky, konvalinky, sdrcovky, čemeřice a spousty dalších. Okrasné trávy jsou vhodné například bika sněžná, některé kultivary ostřice a metlice trsnatá. Z kapradin jsou to jelení jazyk, papratky, apod.

Opět nezapomínejme, že druhy rostlin a jejich kultivary se mohou lišit v požadavcích na výsadbu, místo, druh půdy a zálivku. Vybírejte podle vhodných kultivarů.

Byliny nám tvoří patro, které ať již okrasné, jedlé, či zeleninové by mělo být hlavně různorodé. Biodiverzita je pro přírodní zahrady klíčová. Různorodá výsadba přivádí do zahrady různé druhy mikroogranismů, hmyzu, zvířat a ptáků, kteří se společně podílejí na zdravé funkčnosti zahrady, která je pak i lépe chráněna proti škůdcům a chorobám. A to, že se občas podělíte o úrodu s ostatními zvířaty, je jen o změně pohledu na zahradu jako celku, protože jsme součástí přírody a ne mimo ni.

Keřová vrstva

Keřová vrstva potřebuje slunce a málo vláhy. Keřová vrstva v přírodě většinou přijímá pouze světlo filtrované korunou, tj. dává přednost polostinným nebo stínomilným rostlinám, které by nesnesly ostré sluneční světlo. Malí až středně velcí ptáci, někdy označovaní jako hnízdící na keřích, se často vyskytují v keřové vrstvě, kde jsou jejich hnízda chráněna listím. Mezi evropské příklady patří kos černý, drozd zpěvný či rorýs obecný. Kromě keřů, jako je černý bez, líska, hloh, maliník a ostružiník, apod. Na okraji lesa slouží vrstva keřů jako větrolam v blízkosti stromů a chrání půdu před vysycháním. Tuto vlastnost můžeme využít i v zahradách, když tvoříme živé ploty.

Mezi oblíbené keře patří dříny, dřišťály, hlošiny, ale i kanadské borůvky, rybízy, angrešty, rakytníky, arónie, muchovníky, kdoulovce, moruše, mišpule, tavolníky, vajgélie, svídy, brsleny, tamaryšky, komule, ale i růže apod. Z oblíbených stálezelených jehličnanů poslední dobou jdou do popředí tisy. Tis je velmi tolerantní dřevina, která snáší i znečištěné městské ovzduší. Dobře se mu daří na plném slunci, ale stejně dobře snese i zastíněné stanoviště.

Keře tvoří patro, které by mělo být také nedílnou součástí výsadby v naší zahradě ať již okrasné či jedlé. Keře mají mnoho významů, ale jeden z nich je i funkce větrolamu, čističe vzduchu a v případě živých plotů i významné zmírnění hluku do a z okolí. 

Vrstva stromů

Tato vrstva vegetace začíná ve výšce přibližně 3 až 5 metrů. Patří sem většina stromů, ale i některé keře.

Pro vytvoření nosné struktury zahrady nám vlastně stačí, když zasadíme stromy. Pokud na zahradě již stromy máme, snažíme se prostřednictvím keřů strukturu zahrady doplnit. Pokud je zahrada hodně malá, můžeme využít i stromy menšího vzrůstu jako zákrsky nebo čtvrtkmeny.

Stromy (a někdy i keře) jsou různě vysoké. V přírodě má jeden strom korunu ve výšce kmene jiného. V horní části tvoří koruny různých druhů stromů víceméně uzavřenou korunu. Tato vrstva vytváří zvláštní ekologické podmínky v nižších vrstvách lesů. Hustota stromů určuje množství světla uvnitř lesa. Síla přívalových dešťů je korunou snížena a průchod dešťové vody je směrem dolů pomalejší.

To znamená, že i na zahradě, jejíchž součástí jsou stromy, chrání její obyvatele nejen před slunečním žárem letních měsíců a dokáže zmírnit následky vlny veder, ale zároveň lépe chrání i při přívalových deštích a spolu s keři i proti silnému větru. O významu ohledně zadržování vody a živin ani nemusíme polemizovat.

Vrstvu stromů lze dále rozdělit na horní vrstvu stromů neboli korunu a spodní vrstvu stromů neboli podrost.

Králem zahrady je pak vysokomen.

V zahradě takový vzrostlý vysokokmen je ozdobou a králem zahrady, není nad to, sednout si pod košatý vysokokmen. Tyto vysoké stromy s košatou korunou vídáme v zahradách čím dál tím méně a je to škoda, protože tuto atmosféru a pocit nedocílíte ničím jiným.

Stromy jsou perlami zahrady a tvoří patro, které by mělo být nedílnou součástí každé výsadby v naší zahradě. Nic nemá takový význam a kvalitu pro zahradu jako strom. Chrání obyvatele před žhavým sluncem, vytváří příjemné klima a vlhkost, čistí vzduch, tvoří jedinečnou atmosféru a energii, kterou nenahradíte slunečníkem ani pergolou. Strom je perlou zahrady a čím více stromů, tím větší hodnota daného místa. A o významu pro zvířata a ekologii jako takovou nemluvě. 

Proč tvořit patra?

Rozvrstvení rostlinného společenstva je výsledkem dlouhých výběrových a adaptačních procesů v přírodě. Vytvořením různých vrstev (pater) se dané stanoviště lépe využívá. Silně svisle vrstvená místa v přírodě jsou velmi stabilní ekosystémy. A cílem vytváření pater a různorodosti (biodiverzity) v zahradách je zdravá, vitální a odolná zahrada.

Takto řešená zahrada vytváří vlastní ekosystém, který je odolný a soběstačný jak v době sucha, tak při přívalových děštích či silných větrech. Je odolnější proti škůdcům, plísním a nemluvě o významném zadržování vody, přijímání, ale i tvorbou živin a funkčních vlastnostech prosperující lidem, tak i zvířatům, včetně hmyzu a ptáků.

Jestli chceme komfortněji a lépe žít v době nejen klimatických změn, musíme změnit i náš přístup k zahradám a zahradničení jako takovému. Zahrada může být místo, kterého se klimatické změny nedotknou, ale naopak může pracovat pro nás.

S láskou nejen k zahradám Terka a Tomáš