Zahradníkovo zamyšlení nad letošní sezónou

Sezóna ještě nekončí, ale zahradník ví, že brzy letošní sezóna končí, a i když má venkovní práci minimálně ještě do konce listopadu (někdy i prosince) a stále dokončuje úkoly, které si naplánoval či nestihl díky počasí dříve, energie se pomalu se změnou času mění a pracovní tempo se zkracuje a někdy i zpomaluje. A tak to má být.

Každý, kdo nejen fyzicky pracuje ví, že odpočinek je důležitý, a tak jak se děje úbytek světla, tělo na to reaguje a zkracuje se doba pracovního nadšení. Na jaře a v létě není problém pracovat do pozdních hodin, ale s podzimem přichází i čas zklidnění a odpočinku.

V kamnech plápolá přívětivý zdroj tepla, horký čaj či jiný teplý nápoj provoní místnost a postupně se mění čas pracovní v čas plánování, návrhů, studií a příprav na sezónu další. 

Mysl se přepojuje na své dovzdělávání a všechny nakoupené knihy či stažené nové studie z výzkumu a práce jiných zahradníků - vědců se pomalu připravují k přečtení a prostudování a to není všechno.

Důležité může být i shrnout si posezónní poznatky a nové zkušenosti, projít si, co kde fungovalo lépe a co je třeba ještě vylepšit. Je to doba, která má své místo a opodstatnění a může naši práci zase o krok (někdy i míle) posunout.

Někdy se stane, že právě v tomto období přijdete na to, že to, co platilo ještě před rokem, je zase o něco jinak (a to i s ohledem na měnící se klima), že naopak některé osvědčené postupy, které se prověřili léty praxe a fungují, se budou provádět stále stejně, nehledě na informace zvenčí, a že každá nová zahrada je i nová zkušenost a nevyčíslitelná hodnota znalostí.

Čím dál tím více zjišťujeme, že změny, které se dějí z měsíce na měsíc se budou dít dál, ne-li rychleji, a že cesta primární péče o půdu a zahrada tvořená jako funkční celek je možná jediná cesta, jak těmto nejen klimatickým změnám odolat či předejít. A nejen to, dokonce jak těchto změn využít ve svůj a potažmo hlavně zahrad prospěch.

Učí nás to pokoře a většímu pozorování toho, jak se co děje, jak co děláme a jak která půda a místo reaguje, ale i jak klient ke své zahradě přistupuje. I s tím vším je třeba při výsadbě, ale i údržbě počítat.

Á propos údržba.

To je téma samo o sobě a stále více získává na významu a stále více si budeme uvědomovat, že bez ní to nejde. A je jedno, jestli se jedná o veřejnou výsadbu nebo soukromou zahradu, je sice hezké, když něco vysadíme ať už strom, keře či trvalky, ale pokud nedostane naše výsadba v prvních letech, ale i v pozdější době správnou (i minimální) péči, je naše práce k ničemu.

Stále vidíme příspěvky a články o tom, jak někde vysadili novou alej, stromy okolo cest či do parku, jak zde vznikl nový trvalkový záhon, ale už se nemluví o tom (jsou výjimky), zda je na to navázána i pravidelná a nevyhnutelná péče (tedy údržba).

Vidíme pak výsadby po pěti letech mrtvé, nefunkční a v lepším případě zaplevelené.

Údržba a péče by se měla stát nedílnou součástí každé takové výsadby a když mluvíme o péči, nemyslíme neodborné ostříhání podle přednastavených tabulek, ale pečlivého, vnímavého zahradníka (klidně nadšeného amatéra, který dostane řádné proškolení), který dostane i odpovídající odměnu a prostředky na tuto péči.

Samozřejmě v případě soukromé zahrady stačí několikrát ročně pomoc zahradníka, či vlastního majitele zahrady, který se bude chtít občas zrelaxovat přímo na svém pozemku:)

Například o auto se pravidelně staráme (dolévání paliva, servis, myčka, úklid), o dřevěnou fasádu se pravidelně staráme (broušení, nátěr), dům uvnitř pravidelně uklízíme a vylepšujeme, ale na zahradu občas zapomínáme, a přitom je to další obyvatelný prostor, který funguje nejen třičtvrtě roku intenzivně, ale zároveň nám může přinášet mnoho benefitů a pozitivních reakcí.

Myslíme si, že pozvat si zahradní firmu či architekta stačí a pak se divíme, že nic nefunguje, jak má. Že zahrada není podle prvotního konceptu, že neprospívá, že nám nedělá radost, ale starost. A to samozřejmě platí dvojnásob o veřejné výsadbě.

Pak se nemůžeme divit, protože jako je potřeba na některé věci odborník, to samé znamená starat se o zahradu. A odborníkem nemusí být člověk se vzděláním, který prošel konkrétní školou, ale člověk, kterého jeho práce baví, naplňuje, který se rád dovzdělává, učí novým věcem, který má praxi a tu praxi prohlubuje, a který roste ze zkušeností, nebojí se změn, a hlavně vnímá zahradu a vás jako celek😊.

Že toho není zrovna málo? Jako v každém jiném oboru ne? Jsou dobří řemeslníci a jsou horší nebo ještě lepší. Jsou dobří manažeři a naopak. A tak bychom mohli pokračovat… Zkrátka buď vás ta práce baví anebo ne.

A jaké jsou vaše zkušenosti?

A jaké jsou Vaše zkušenosti? Vnímáte, že je péče o stromy, keře i trvalky potřeba?