Plevel, slimáci, voda, biodiverzita nebo robotické sekačky. O tom všem jsme si povídali s Terkou a Tomášem z projektu Bydlíme na zahradě, kteří už několik let budují živou přírodní zahradu a inspirují tisíce lidí k tomu, aby začali přírodu kolem sebe vnímat jinak. Ne jako něco, co je potřeba neustále kontrolovat — ale jako funkční systém, se kterým...

Kdysi jsme si mysleli, že krásná zahrada znamená hlavně pořádek. Dokonalý trávník bez jediné sedmikrásky, přesně zastřižené okraje a záhony, které vypadají stejně od jara až do podzimu. Takové zahrady jsme vídali v časopisech i na internetu. Jenže nás vlastně nikdy úplně nepřitahovaly. Vždy jsme tíhli spíše k přírodě, divokosti a větší...

Každý máme jinou zahradu. Jinou půdu, jiné podmínky, jinou zkušenost. A přesto se v otázkách, které nám chodí, objevují pořád stejné věci. Někdo neví, kde začít. Někdo má pocit, že dělá všechno správně, ale stejně to nefunguje. Jiný řeší, že má zahrada až moc práce, nebo že nic neroste tak, jak by mělo. Možná se v tom poznáváte.

V posledních letech se umělá inteligence stala tématem, které rozděluje společnost možná stejně jako kdysi sociální sítě nebo internet samotný. Jedni ji vítají s nadšením, druzí se jí obávají a pak je tu ještě skupina lidí, kteří říkají: "Ano, ale s mírou." Jenže kdo vlastně určuje tu správnou míru? Možná nakonec každý sám za sebe.

Máme pro vás čerstvou novinku a zároveň malé pozvání.V pátek 22. 5. od 16:00 budeme s Tomášem hosty odpoledního pořadu Českého rozhlasu Dvojka - Káva o čtvrté. Tématem bude "Zahrada, ve které to žije" – tedy přírodní zahrady, biodiverzita a hledání rovnováhy mezi člověkem a přírodou.

Většina zahrádkářů vede s plevelem nekonečný boj. Jakmile se někde objeví pampeliška, jitrocel nebo kopřiva, automaticky saháme po motyce. Jenže příroda málokdy dělá něco náhodně. Rostliny, kterým říkáme plevel, totiž často nejsou problémem samotným. Jsou spíš reakcí půdy na podmínky, které na místě vznikly.

Každý den na nás cestou do práce vykukují billboardy na automatické sekačky "za babku". A víte co? My se u toho trochu ošíváme. Ne proto, že bychom byli zásadně proti technologiím, ale proto, že jako zahradníci zaměření na přírodní zahrady v tom vidíme zvláštní rozpor. Na jedné straně slyšíme, jak lidé chtějí víc přírody, víc života, víc vody v...

Možná jste si toho taky všimli. Magnólie rozkvetou ještě dřív, než stihnete uklidit zimní bundy. Třešně jsou v plném květu, když kalendář teprve nesměle ukazuje začátek jara. A trnky? Ty už dávno září bílou barvou, zatímco rána jsou pořád studená. Není to náhoda. Naše zahrady nám tiše ukazují, že se něco mění.