Budoucnost zahrad neleží jen v nových rostlinách. Leží v půdě a ve správně navrženém ekosystému.

Poslední roky ukazují, že zahrady stojí před novou výzvou. Dlouhá období sucha střídají přívalové deště, léta jsou teplejší a půda se přehřívá mnohem více než dříve. Mnoho zahrádkářů proto řeší stejné problémy – rostlinám se spalují listy, stromy hůře prospívají, trávníky bez pravidelné zálivky usychají a voda z deště se z pozemku rychle ztratí.

Přitom nejde jen o změnu klimatu. Velkou roli hraje také to, jak jsou naše zahrady navržené.

Po mnoho let jsme zahrady zakládali především jako okrasné kompozice. Vysadili jsme několik stromů, kolem nich keře, velkou plochu trávníku a záhony s květinami. Každá část zahrady měla svůj účel, ale jen zřídka jsme přemýšleli o tom, jak jednotlivé rostliny spolupracují nebo jak ovlivňují půdu pod sebou.

Příroda přitom funguje úplně jinak.

V přirozeném lese nenajdeme holou půdu ani rozsáhlé plochy tvořené jediným druhem rostlin. Každý prostor využívá několik vegetačních pater. Vysoké stromy zachycují část slunečního záření a zmírňují přehřívání krajiny. Pod nimi rostou nižší stromy a keře, které dále zpomalují proudění větru a vytvářejí příznivější mikroklima. Povrch půdy pokrývají trvalky, kapradiny, traviny nebo půdopokryvné rostliny, které chrání zem před přímým sluncem. Mezi nimi se neustále rozkládá listí, větvičky a další organická hmota, která vrací živiny zpět do půdy.

Právě tato vrstevnatost je jedním z hlavních důvodů, proč přírodní ekosystémy lépe odolávají výkyvům počasí.

Každé patro plní svou funkci.

Koruny stromů snižují teplotu povrchu půdy, omezují výpar vody a zachycují část dešťových kapek, které díky tomu dopadají na zem pomaleji. Keře vytvářejí závětří a chrání citlivější rostliny před vysušujícím větrem. Trvalky a půdopokryvné rostliny zabraňují přehřívání půdy a výrazně snižují odpar vody. Kořeny různých druhů rostlin pronikají do rozdílných hloubek, zlepšují strukturu půdy a vytvářejí prostor pro vsakování dešťové vody.

Ve chvíli, kdy vysadíme správnou rostlinu na správné místo, nezačne růst jen ona. Začne se probouzet celý život pod našima nohama. Kořeny uvolňují do půdy cukry, kterými živí bakterie a mykorhizní houby. Ty na oplátku pomáhají rostlině získávat vodu i živiny a chrání ji před stresem. Rostlina a půda tak netvoří dva oddělené světy, ale jeden propojený organismus. Čím pestřejší je výsadba a čím déle zůstává půda pokrytá živými rostlinami, tím silnější a odolnější se celý tento systém stává.

Neméně důležité je to, co se děje pod povrchem.

Zdravá půda není jen směsí písku, jílu a humusu. Je to živý organismus tvořený miliardami bakterií, hub, prvoků, žížal a dalších půdních organismů. Ty rozkládají organickou hmotu, zpřístupňují živiny rostlinám a vytvářejí drobtovitou strukturu půdy. Právě díky ní může voda snadněji vsakovat do hlubších vrstev a zůstává v půdě déle k dispozici.

Každý kilogram organické hmoty navíc zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu. Proto je tak důležité vracet do zahrady vše, co na ní vyroste.

Listí nemusí končit ve sběrném dvoře. Posekaná tráva nemusí být odpadem. Větve po řezu lze využít jako štěpku nebo z nich vyrobit biouhel. Kuchyňské a zahradní zbytky se mohou proměnit v kvalitní kompost. Tím se uzavírá přirozený koloběh živin, který v přírodě funguje odjakživa.

Kompost dodává půdě organickou hmotu, živiny i obrovské množství mikroorganismů. Biouhel díky své porézní struktuře pomáhá zadržovat vodu a vytváří prostředí, ve kterém se mohou usazovat prospěšné bakterie a houby. Největší přínos má tehdy, když je před použitím "nabíjen" kompostem nebo jinými organickými materiály. Společně pak podporují vznik úrodnější a biologicky aktivnější půdy.

Výsledkem není jen lepší růst rostlin. Mění se celé mikroklima zahrady.

Půda se méně přehřívá, voda po dešti lépe vsakuje, vzduch zůstává vlhčí a rostliny se dostávají pod menší stres. Stromy, keře, trvalky i půdní organismy vytvářejí propojený systém, ve kterém každá část podporuje ostatní. 

Taková zahrada sice nebude úplně bezúdržbová a ani nebude imunní vůči extrémnímu počasí, bude však mnohem odolnější než zahrada založená na velkých plochách trávníku a několika solitérních výsadbách.

Právě tomuto způsobu přemýšlení se věnujeme v naší nové knize Bydlíme na zahradě.

Nenajdete v ní jen seznam doporučených rostlin. Ukazujeme v ní, jak navrhnout zahradu jako fungující ekosystém. Jak využít vegetační patra, proč je zdravá půda základem každé odolné zahrady, jak vracet organickou hmotu zpět do půdy, jak pracovat s kompostem, mulčem a biouhlem, jak zadržovat dešťovou vodu a jak vytvořit prostředí, ve kterém si jednotlivé rostliny vzájemně pomáhají.

Protože budoucnost zahrad nebude stát na tom, kolik vody spotřebujeme při zalévání.

Bude stát na tom, jak dobře dokážeme využít principy, které příroda zdokonaluje už miliony let.

Pokud si naši knihu pořídíte, budeme moc rádi, když se s námi podělíte o své dojmy. Zajímá nás, zda vám přinesla nové informace, inspirovala vás nebo pomohla dívat se na zahradu v širších souvislostech. Budeme vděční i za zpětnou vazbu, jestli je pro vás kniha přehledná, srozumitelná a praktická – právě tak jsme ji od začátku zamýšleli.

Každá vaše recenze nám udělá velkou radost a zároveň pomůže dalším lidem rozhodnout se, zda je tato kniha tím pravým průvodcem i pro jejich zahradu.

Děkujeme za vaši podporu a přejeme vám, aby vám kniha dělala radost stejně jako nám její tvorba.