Co nás může Toskánsko naučit o české krajině? Pole nemusí být jen pole

Krása, která má strukturu

Val d'Orcia je od roku 2004 součástí světového dědictví UNESCO. Zajímavé je, že není chráněna jako nedotčená příroda. Je to kulturní krajina, kterou člověk po staletí obdělává. UNESCO ji popisuje jako fungující zemědělskou krajinu tvořenou poli, statky, stromy a lesními porosty. Historicky se zde kombinovalo pěstování obilí, vinné révy, oliv, ovoce a zeleniny s loukami, pastvinami a chovem zvířat.

A právě to je důležité.

Krásná krajina nemusí být krajinou bez zemědělství. A produktivní zemědělská krajina nemusí být krajinou bez přírody.

Pole nemusí být jednou nekonečnou plochou

Na našich fotografiích z Toskánska je krásně vidět něco, co české krajině na mnoha místech chybí – členění. Pole střídají jiné kultury, travnaté plochy, cesty a porosty dřevin. V krajině zůstávají jednotlivé stromy, skupiny keřů i větší zelené pásy. Nemusíme přitom romantizovat každou toskánskou mez ani tvrdit, že vznikla jako dnešní protierozní opatření. Val d'Orcia je historická kulturní krajina a její dnešní podoba je výsledkem velmi dlouhého vývoje.

Princip rozčleněné krajiny je ale pro nás mimořádně zajímavý.

České Ministerstvo zemědělství samo upozorňuje, že při scelování polí u nás mizely meze, zatravněné údolnice, polní cesty i rozptýlená zeleň. Vznikly mimořádně velké půdní bloky a s nimi se zvýšilo riziko eroze. Možná proto nepotřebujeme vrátit krajinu o dvě stě let zpátky.

Potřebujeme jí ale vrátit strukturu.

Remízek není promarněná půda

Strom, skupina keřů, mez nebo travnatý pás samozřejmě zabírají místo, na kterém by jinak mohla růst plodina. Jenže zemědělská půda nefunguje izolovaně. Dřeviny mohou pomáhat zpomalovat vítr, jejich kořeny stabilizují půdu a vytvářejí další prostředí pro život. Remízky, aleje, meze a další prvky přerušují rozsáhlou otevřenou plochu a vytvářejí úkryt i spojnice pro živočichy.

U větrné eroze Ministerstvo zemědělství přímo uvádí mezi problematickými faktory nadměrnou velikost pozemků, chybějící vegetační pokryv a absenci větrolamů, alejí a remízků. Zajímavou cestou je proto také agrolesnictví, tedy návrat stromů a keřů přímo do zemědělsky využívané krajiny.

Nemusí jít o les místo pole. Může jít o řady stromů, pásy dřevin nebo jiné systémy, ve kterých zemědělská produkce pokračuje a stromy se stávají její součástí.

Vodu potřebujeme zastavit dříve, než odteče

Možná ještě důležitější je voda. V době klimatické změny řešíme dva zdánlivě opačné problémy. Jednou je vody málo a několik týdnů neprší. Jindy přijde během krátké doby obrovské množství srážek. Ve skutečnosti spolu oba problémy velmi úzce souvisejí.

Potřebujeme, aby voda, která na krajinu dopadne, neodtekla během několika minut pryč.

Na dlouhém svažitém poli může voda nabírat rychlost a odnášet nejcennější část půdy. Ministerstvo zemědělství uvádí, že riziko vodní eroze ovlivňuje mimo jiné délka pozemku po spádnici, vegetační pokryv a přítomnost protierozních opatření. Proto mají význam meze, zatravněné pásy a údolnice, průlehy, polní cesty s protierozní funkcí, pásové pěstování plodin a další opatření, která dlouhou dráhu vody přeruší.

Nejde tedy jen o to vodu někde na konci krajiny zachytit.

Potřebujeme ji zpomalovat už na poli, rozptýlit ji a dát jí čas vsáknout se do půdy.

A půdu nenechávat zbytečně nahou

Stejně důležitý je vegetační pokryv. Půda bez rostlin je vystavená přímému slunci, větru i dopadu dešťových kapek. Proto mají význam meziplodiny, podsevy, mulč a další způsoby hospodaření, které prodlužují dobu, kdy je půda chráněná. Kořeny pomáhají vytvářet půdní strukturu a nadzemní části rostlin chrání povrch.

Ministerstvo mezi protierozními postupy uvádí například ochranné obdělávání, setí do mulče, setí do ochranné plodiny, podplodiny nebo pásové pěstování. Možná tedy nemusíme přemýšlet jen nad tím, co z pole sklidíme.

Stejně důležité bude, v jakém stavu po nás půda zůstane.

Biodiverzita potřebuje cestu krajinou

A potom je tu život. Jeden remízek uprostřed obrovského pole je určitě lepší než žádný. Mnohem cennější ale může být krajina, ve které na sebe jednotlivé prvky navazují. Mez. Keře. Stromy. Travnatý pás. Polní cesta. Mokřad. Další remízek. Vzniká síť, kterou mohou využívat ptáci, hmyz i další živočichové.

Právě propojenost je důležitá. Krajina potom není rozdělena na ostrůvky přírody obklopené produkční plochou, ale může fungovat jako jeden celek.

Toskánsko není bez problémů

A bylo by chybou tvrdit opak. Také Val d'Orcia řeší tlak moderního zemědělství a erozi půdy. UNESCO tyto problémy výslovně uvádí mezi hrozbami pro zachování zdejší kulturní krajiny a už při zápisu území požadovalo sledování půdy, vegetace a hospodaření s vodou. Právě proto pro nás Toskánsko není návodem, který bychom měli kopírovat.

Je inspirací k přemýšlení.

Co bychom si tedy mohli přivézt domů?

Rozhodně ne cypřiše podél každé české polní cesty:)  Mnohem cennější jsou principy.

Menší a lépe členěné půdní bloky tam, kde to dává smysl. Stromy a keře v zemědělské krajině. Obnova mezí, remízků a polních cest. Zatravněné pásy a údolnice. Agrolesnictví. Meziplodiny a co nejdelší vegetační pokryv půdy. Voda zadržená co nejblíže místu, kam dopadla. A propojení jednotlivých přírodních prvků tak, aby krajinou mohl procházet život.

Nejde přitom o boj proti zemědělcům. Naopak. Bez zdravé půdy nebude dlouhodobě fungovat ani zemědělství. Vodní eroze odnáší právě nejúrodnější část půdního profilu, snižuje obsah organické hmoty a živin a postupně snižuje produkční schopnost půdy. A možná právě tady se potkává to, co jsme v Toskánsku vnímali jako krásu, s tím, co dnes potřebujeme od české krajiny.

Strukturu.

Krajinu, ve které pole není nekonečnou plochou od horizontu k horizontu. Kde má voda možnost zpomalit. Kde půda nezůstává zbytečně odkrytá. Kde mají své místo stromy, keře, cesty, meze i drobné vodní prvky. A kde vedle produkce zůstává prostor také pro život. Protože krásná zemědělská krajina nemusí být méně produktivní jen proto, že v ní necháme místo přírodě.

Naopak. Zdravá půda, voda a živá krajina jsou tím, na čem bude naše schopnost hospodařit záviset i v budoucnu.