Možná to znáte i ze své zahrady. Konečně zaprší, rostliny ožijí, půda se nasytí a za několik horkých dnů je zahrada znovu suchá. Problém totiž není jen v tom, kolik vody naprší, ale co se s ní stane potom. S vyššími teplotami roste výpar, půda a zpevněné povrchy se více zahřívají a voda může ze zahrady mizet rychleji, než jsme byli zvyklí. Dobrá zpráva je, že právě na vlastní zahradě můžeme ovlivnit překvapivě mnoho.

Nejde jen o vodu. Jde o mikroklima

Často hledáme jedno řešení. Pořídíme sud na dešťovku, zamulčujeme záhon nebo vysadíme suchomilné rostliny. Jenže odolná zahrada nevzniká jedním opatřením. Strom zastíní půdu. Zakrytá půda se méně zahřívá. Organická hmota pomáhá přijímat a zadržovat vodu. Keře zpomalují vysušující vítr. Dešťová voda neodteče pryč, ale vsákne se tam, kde ji později využijí kořeny.

Teprve dohromady tato opatření vytvářejí příznivější mikroklima zahrady.

Půdu nenechávejte nahou

Holá zem vystavená letnímu slunci se rychle zahřívá a ztrácí vodu. Proto ji chráníme mulčem, listím, štěpkou nebo – ještě lépe – rostlinami. V přírodní zahradě se snažíme vytvářet zapojené výsadby: stromy, pod nimi keře, trvalky a půdopokryvné rostliny. Podobně funguje okraj lesa. Slunce se nedostává přímo na půdu a u země vzniká chladnější a stabilnější prostředí.

Strom je přirozená klimatizace zahrady

Stromy samozřejmě vodu spotřebovávají. Zároveň ale stíní půdu, rostliny, fasády i zpevněné povrchy a prostřednictvím transpirace ochlazují své okolí. Proto není správnou cestou vytvořit zahradu téměř bez vegetace jen proto, aby "nespotřebovávala vodu".

Cílem je zahrada, která se nepřehřívá. A právě stromové a keřové patro v tom hraje zásadní roli.

Méně rozpálených povrchů

Velké nezastíněné terasy, beton, dlažba i rozsáhlé štěrkové plochy se během dne zahřívají a teplo následně předávají svému okolí. Zpevněné plochy samozřejmě potřebujeme, ale měly by být především tam, kde mají skutečnou funkci. Pomůže jejich zastínění stromem či pergolou a použití propustných povrchů. Také štěrk není automaticky řešením proti suchu. Na cestách nebo u vhodných suchomilných výsadeb funguje výborně, ale velká nezastíněná štěrková plocha se může v létě silně rozpálit.

Vodu dostaňte do půdy

Dešťová voda, která spadne na střechu a během několika minut odteče kanalizací, zahradě nepomůže. Můžeme ji vést do nádrží, průlehů, dešťových záhonů, vsakovacích míst nebo k dřevinám. A nezapomínejme, že jedním z nejlepších zásobníků vody na zahradě je dobře fungující půda. Půda s dobrou strukturou, organickou hmotou, kořeny a půdním životem dokáže vodu přijmout a déle ji uchovat.

Proto má smysl vracet do zahrady kompost, listí a další organickou hmotu a půdu zbytečně neobracet a nenechávat ji dlouhodobě odkrytou.

Zpomalte vítr a změňte způsob zalévání

Také vítr zahradu výrazně vysušuje. Pomoci mohou skupiny stromů a keřů, vícevrstvé živé ploty nebo propustné clony, které proudění vzduchu nezastaví úplně, ale zpomalí ho. A když už zaléváme, je zpravidla lepší zalévat méně často, ale důkladně. Časté povrchové kropení zvlhčí jen několik centimetrů zeminy, odkud voda rychle zmizí. Stromy a keře potřebují vodu dostat hlouběji ke kořenům.

Podobně je to s trávníkem. V horkém létě ho nesekejme příliš nízko. Vyšší porost lépe chrání půdu před sluncem a tam, kde trávník nepotřebujeme k pobytu, může jeho část nahradit louka, bylinný trávník nebo další výsadba.

Nejde o zahradu, která spotřebuje co nejméně vody

To je možná nejdůležitější myšlenka. Nechceme vytvořit zahradu, která za každou cenu spotřebovává minimum vody. Chceme zahradu, která se co nejméně přehřívá a co nejlépe hospodaří s vodou, kterou dostane. Proto může být zahrada plná stromů, keřů a trvalek v létě odolnější než několik suchomilných rostlin uprostřed rozpáleného štěrku.

Rostliny vodu využívají, ale zároveň stíní, ochlazují, chrání půdu, zpomalují vítr a společně vytvářejí vlastní mikroklima.

Jedno opatření nestačí

Poslední sezóny nám ukazují, že nestačí mít sud na dešťovku, pokud je zbytek zahrady rozpálený. Nestačí mulčovat, pokud chybí stín. A nestačí vysadit suchomilné rostliny, pokud většina deště okamžitě odteče pryč.

Odolnost zahrady vzniká propojením jednotlivých kroků:

VODU ZACHYTIT → DOSTAT DO PŮDY → ZAKRÝT PŮDU → ZASTÍNIT → ZPOMALIT VÍTR → NECHAT ROSTLINY VYTVOŘIT MIKROKLIMA

Právě těmito principy se zabýváme také v naší knize Bydlíme na zahradě. Zahradu v ní nevnímáme jako soubor jednotlivých rostlin, ale jako propojený systém, ve kterém spolu souvisejí voda, půda, stromy, rostliny, biodiverzita i mikroklima. Protože počasí změnit nedokážeme. Můžeme ale velmi výrazně ovlivnit podmínky na vlastním kousku země.

A dobře nastavená přírodní zahrada nemusí znamenat více práce. Často právě naopak.

Chcete zahradu připravit na sucho, horko i další změny?

V knize Bydlíme na zahradě najdete nejen tato opatření, ale i další praktické návody, jak zahradu postupně nastavit tak, aby byla odolnější, lépe hospodařila s vodou, vytvářela příjemné mikroklima a zároveň zůstala krásným místem pro život.

Ukazujeme, jak pracovat s půdou, vodou, stínem, stromy a dalšími rostlinami, biodiverzitou i přirozenými procesy. Ne jako s jednotlivými opatřeními, ale jako s jedním propojeným systémem, ve kterém každá část podporuje tu další.

Protože odolná zahrada nevzniká jedním trikem. Vzniká tím, že víme, jak ji správně nastavit jako celek.

👉 Kniha Bydlíme na zahradě 

Jak vytvořit přírodní zahradu, kde prospívají lidé, rostliny i zvířata

 Koupit zde: https://www.bydlimenazahrade.net/produkty-zahrada/

Pokud už knihu máte, budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Dejte nám vědět, jak se vám kniha líbí?