Na první pohled to může působit zvláštně, ale když lidé přemýšlejí o bohatší úrodě jabloní, třešní nebo slivoní, většinou hledají vhodnější hnojivo, nový postřik nebo lepší způsob řezu. Jen málokdo se zastaví a podívá se pod nohy. Přitom právě tam často najdeme odpověď na otázku, proč některé stromy každoročně bohatě plodí, zatímco jiné mají úrodu slabou.

Možná vás překvapí, že o plodnosti ovocných stromů často rozhodují rostliny, které se stromem zdánlivě vůbec nesouvisejí. Nejcennější část ovocného sadu totiž mnohdy neleží pod korunami stromů, ale roste hned vedle nich – v květnaté louce plné bylin, které po většinu roku živí čmeláky, samotářské včely, pestřenky, motýly i mnoho dalších opylovačů. A právě tady začíná příběh, který se v přírodě opakuje každým rokem.

Proč nestačí, aby ovocné stromy jen krásně kvetly?

Květnatá louka je jedním z nejlepších pomocníků pro bohatou úrodu. Každé jaro se naše ovocné stromy promění. Třešně, jabloně, hrušně i slivoně během několika dnů rozkvetou do bílé nebo růžové záplavy květů a člověk má pocit, že o letošní úrodu je postaráno.

Jenže právě tady se často mýlíme.

Ani ten nejzdravější strom totiž nedokáže vytvořit bohatou úrodu sám. Květy představují pouze začátek. O tom, kolik plodů nakonec dozraje, rozhodují především drobní pomocníci, kterých si většina z nás sotva všimne. Čmeláci, samotářské včely, pestřenky, motýli a mnoho dalších druhů hmyzu každý den vykonávají práci, kterou zatím žádný člověk ani žádná technika nedokáže nahradit.

Právě oni přenášejí pyl z květu na květ a umožňují vznik plodů. Bez jejich pomoci by většina květů jednoduše opadala. Jenže ani opylovači nežijí jen několik jarních týdnů.

Úroda začíná dávno před rozkvětem ovocných stromů

Když se podíváme na přírodu jako celek, zjistíme jednu zajímavou věc. Ovocné stromy kvetou poměrně krátce. Některé jen deset dní, jiné dva nebo tři týdny. Po zbytek roku už jejich květy opylovačům nic nenabízejí.

Kdyby v krajině rostly pouze ovocné stromy, většina opylujícího hmyzu by neměla po většinu sezóny dostatek potravy. Nemohl by vychovat další generaci, vytvořit zásoby ani úspěšně přezimovat. A příští jaro by se ke kvetoucím stromům jednoduše nevrátil. 

Proto je pro ovocný sad stejně důležité všechno, co kvete kolem něj.

Možná to zní překvapivě, ale o úrodě jablek nebo třešní často rozhoduje právě květnatá louka, kterou mnozí považují jen za neposekaný kout zahrady.

Louka není zanedbané místo. Je to restaurace otevřená od jara do podzimu.

Když procházíme přírodní loukou, málokdy si uvědomujeme, jak promyšleně funguje. Jednotlivé rostliny na sebe nenavazují náhodou. Jakmile jedna dokvete, rozkvétá další, a opylovači tak mají nepřetržitý zdroj pylu a nektaru od prvních jarních dnů až do podzimu.

Právě díky této pestrosti zůstává hmyz na zahradě po celý rok. Nepřilétá pouze na několik dnů během kvetení ovocných stromů, ale vytváří zde stabilní populace, které se každé jaro znovu zapojují do opylování.

Čím pestřejší je nabídka kvetoucích rostlin, tím pestřejší bývá i společenství opylovačů. A právě rozmanitost je jedním z nejdůležitějších předpokladů stabilní úrody.

Každá rostlina má svou roli

Když jsme začali na našich zahradách ponechávat více planých rostlin, překvapilo nás, jak rychle se změnil život kolem nich. Tam, kde dříve rostl jen krátce sečený trávník, se během několika měsíců objevili čmeláci, samotářské včely, pestřenky i motýli.

Jednou z prvních rostlin, které vždy přitahují pozornost, bývá divizna.

Její vysoké žluté květní klasy jsou doslova majákem pro opylovače. Květy se otevírají postupně, takže poskytují pyl i nektar po dlouhou dobu. Zatímco člověk obdivuje jejich výraznou barvu a měkké listy, hmyz v nich nachází spolehlivý zdroj potravy uprostřed léta.

Stejně důležitý je i hadinec obecný.

Na první pohled působí nenápadně, ale mezi včelaři i entomology patří k nejcennějším nektarodárným rostlinám naší přírody. Jeho květy doslova ožívají čmeláky, samotářskými včelami i pestřenkami a často na jediné rostlině během několika minut pozorujeme několik různých druhů opylovačů.

Velkou službu přírodě dělají také bodláky.

Přiznáváme, že i my jsme je dříve vnímali hlavně jako plevel. Stačilo se ale na chvíli zastavit a pozorovat, co se na jejich květech odehrává. Čmeláci, pestřenky, motýli i samotářské včely se zde střídají téměř bez přestání. Bodláky přitom nepotřebují mnoho péče a stačí jim malý kout zahrady, kde mohou nerušeně vykvést.

Na konci léta pak přicházejí ke slovu slunečnice.

V době, kdy už mnoho rostlin odkvétá, představují další důležitý zdroj potravy. A když dozrají jejich semena, navazují na práci opylovačů ptáci, kteří je využívají jako potravu a zároveň pomáhají udržovat rovnováhu v zahradě.

A takových příkladů důležitých rostlin bychom našli v naší přírodě spousty!

Nestačí spoléhat jen na včely

Když se mluví o opylování, většina lidí si představí včelu medonosnou. Její význam je nepochybně obrovský, ale příroda nikdy nestaví celý systém na jediném druhu.

Čmeláci létají už při nižších teplotách a často opylují květy v době, kdy včely ještě zůstávají v úlech. Samotářské včely bývají při opylování některých ovocných druhů dokonce účinnější než včely medonosné. Pestřenky kromě opylování pomáhají také tím, že jejich larvy loví mšice, a motýli propojují jednotlivé části krajiny a podporují genetickou rozmanitost rostlin.

Čím více různých opylovačů zahrada hostí, tím lépe zvládá výkyvy počasí i přirozené změny během roku.

Největším nepřítelem opylovačů není příroda, ale prázdná zahrada

Moderní zahrady bývají často velmi upravené. Krátce střižený trávník, několik okrasných keřů a pečlivě zamulčované záhony působí čistě a přehledně.

Jenže z pohledu opylovače představují téměř poušť.

Po většinu roku zde nenajde dostatek květů, a tak se přesune jinam. Když pak na jaře rozkvetou ovocné stromy, bývá hmyzu mnohem méně, než bychom potřebovali.

Paradoxně tedy můžeme investovat do kvalitních odrůd, správného řezu i pravidelné péče, ale pokud na zahradě nebude dostatek života, nikdy nevyužijeme skutečný potenciál našich stromů.

Co nás naučily přírodní zahrady

Když dnes navrhujeme nové zahrady, nepřemýšlíme jen nad tím, kam vysadit ovocné stromy. Stejnou pozornost věnujeme i tomu, co pokvete před jejich korunou, během léta i na začátku podzimu. Víme totiž, že zdravý sad nezačíná u kmene stromu, ale mnohem dál – v pestré mozaice květů, trav, bylin a keřů, které společně vytvářejí domov pro opylovače.

Možná právě proto nás už dávno nepřekvapuje, že největší úrodu mívají zahrady, které nejsou dokonale uklizené, ale dokonale živé. Protože bohatou úrodu nevytváří jen ovocné stromy.

Vytváří ji celý ekosystém, jehož nepostradatelnou součástí jsou čmeláci, samotářské včely, pestřenky, motýli i nenápadné plané rostliny, které jim poskytují potravu po celý rok. A čím lépe se daří jim, tím lépe se bude dařit i našim ovocným stromům.

Máte sad? A mohla bych ho vidět? :)