Nová éra zahradničení? Přichází doba, kdy už nebude stačit znát jen půdu a světlo

Letošní léto nám na zahradách ukázuje něco, co jsme si možná ještě před pár lety nechtěli připustit. Nezměnilo se jen počasí. Začínají se měnit samotná pravidla zahradničení. A my se na to teď podíváme. 

Poslední týdny jsme dostali desítky zpráv a fotografií spálených listů, uschlých květů, popálených plodů nebo rostlin, které podobně nikdy netrpěly. Nešlo přitom jen o hortenzie, bohyšky nebo jiné druhy, které jsou na úpal citlivější. Letos se objevovaly spálené listy i na gaurách, kakostech, dlužichách nebo některých prérijních trvalkách, které jsme dosud považovali za téměř nezničitelné. A právě to nás přimělo přemýšlet, jestli nehledáme odpovědi na špatné otázky.

Dlouhá léta jsme při navrhování zahrad řešili především tři základní věci.

Kolik je na pozemku slunce, jaká je půda a kolik je na stanovišti přirozené vláhy. Podle těchto údajů jsme vybírali rostliny a navrhovali jednotlivé části zahrady. Tento způsob fungoval a stále je důležitý. Jenže dnes už podle nás nestačí.

Začíná se totiž objevovat ještě jeden parametr, který bude mít na budoucnost zahrad zásadní vliv. Říkáme mu tepelná zátěž stanoviště.

Možná to zní složitě, ale ve skutečnosti ji známe všichni. Stačí si představit dvě zahrady ve stejné ulici. Obě jsou orientované na jih, mají podobnou půdu i stejné množství srážek. Přesto na jedné zahradě rostliny prospívají a na druhé během vlny veder trpí. 

Jak je to možné?

Rozdíl totiž nemusí být v samotných rostlinách. Jedna zahrada může být obklopená vzrostlými stromy, keři a loukami. Druhá stojí mezi betonovými ploty, asfaltovou komunikací, rozpálenými fasádami a velkou dlážděnou terasou. Meteorologická stanice ukáže stejnou teplotu vzduchu, ale rostliny žijí ve dvou úplně odlišných světech.

Právě to jsme letos začali pozorovat mnohem intenzivněji než kdy dřív. 

Nestačilo, že byla rostlina v polostínu. Nestačilo, že měla dostatek vody. Nestačilo ani to, že rostla v kvalitní půdě. Pokud bylo několik dní po sobě přes pětatřicet stupňů a ani v noci se vzduch neochladil, dostávaly se rostliny do tepelného stresu. A právě tehdy jsme začali vídat spálené listy i tam, kde bychom je dříve vůbec nečekali.

Dlouho jsme si mysleli, že hlavním nepřítelem zahrad je sucho.

Jenže letošní rok ukázal, že problém je mnohem složitější. Na mnoha zahradách byla voda. Přesto se objevovaly popálené plody, usychající okraje listů, předčasně odkvetlé trvalky nebo zastavený růst. Stále více se ukazuje, že rostliny netrpí jen nedostatkem vláhy, ale především přehřátím celého prostředí. Přehřívá se půda, kořeny, vzduch i okolní materiály. A když se několik nocí po sobě neochladí pod dvacet stupňů, rostliny jednoduše nemají čas zregenerovat.

Možná vás překvapí, že za to nemůže jen slunce.

 Velkou roli hraje všechno, co jsme kolem zahrad během posledních desetiletí vytvořili. Betonové ploty, asfaltové příjezdové cesty, velké dlážděné plochy, gabiony, kamenné zídky nebo tmavé fasády. Přes den přijímají obrovské množství tepla a ještě dlouho po západu slunce ho vracejí zpět do okolí. Zahrada se tak prakticky nemá šanci ochladit. Když k tomu přidáme nízké anglické trávníky, minimum stromů, málo keřů a holou půdu, vzniká prostředí, které je pro rostliny stále náročnější.

A právě tady se podle nás bude zahradničení v příštích letech nejvíce měnit. 

Dříve jsme strom vnímali hlavně jako zdroj stínu. Dnes víme, že jeho význam je mnohem větší. Strom ochlazuje své okolí výparem vody, chrání půdu před přehříváním, zvyšuje vzdušnou vlhkost a vytváří mikroklima, ve kterém se daří nejen rostlinám, ale i lidem. Když k němu přidáme keře, půdopokryvné rostliny, živou půdu a dostatek organické hmoty, vzniká prostředí, které si s extrémy poradí mnohem lépe. Přesně tak funguje příroda.

Často se nás ptáte, jaké rostliny vydrží dnešní vedra.

 Je to pochopitelná otázka, ale možná bychom se měli ptát ještě na jednu. Jak vytvořit zahradu, která nebude mít potřebu se vedru tolik bránit? Protože ani ta nejodolnější trvalka nebude dlouhodobě prospívat na rozpáleném stanovišti bez stromů, bez života v půdě a bez vegetačních vrstev.

Budoucnost zahrad nebude stát jen na hledání nových druhů rostlin.Stejně důležité bude vytvářet prostředí, které jim pomůže extrémy zvládat. 

Budeme více přemýšlet o tom, odkud proudí vzduch, kde se během dne hromadí teplo, jak ochladit půdu, jak vrátit do zahrady stromy a jak vytvořit více vegetačních pater. Možná právě to bude největší změna zahradničení v následujících desetiletích.

Na Bydlíme na zahradě často říkáme, že zahrada není soubor jednotlivých rostlin. Je to živý ekosystém. A čím déle zahrady navrhujeme a pečujeme o ně, tím více se nám to potvrzuje. 

Možná jsme si příliš dlouho mysleli, že budoucnost spočívá v hledání stále odolnějších rostlin. Dnes si ale myslíme něco jiného. Budoucnost nebude patřit odolnějším rostlinám. Budoucnost bude patřit odolnějším zahradám. A právě to je podle nás začátek nové éry zahradničení. 

A jaké máte vy letošní zkušenosti?