Třešeň není jabloň. Velké zásahy snáší mnohem hůře. Silné řezné rány se zacelují pomalu, častěji se objevuje klejotok a otevřeným dřevem mohou do stromu pronikat dřevokazné houby.  Když přijedeme na zahradu, kde několik let nikdo třešeň neřezal, často slýcháme stejnou větu: "Tak ji pořádně zmlaďte, ať zase plodí."  Jenže právě tady bývá největší omyl.

Dnes už navíc víme, že strom ránu nikdy skutečně "nezahojí" jako člověk. Nevytvoří nové dřevo, které by poškození nahradilo. Místo toho poškozenou část postupně oddělí od zdravého dřeva a kolem rány vytváří ochranné bariéry. Čím menší je řezná rána, tím lépe si s ní strom poradí a tím déle zůstává zdravý.

Právě proto se v moderním ovocnářství i arboristice stále více ustupuje od radikálních zásahů. Místo jednorázového "omlazení" se snažíme strom průběžně udržovat v dobré kondici. Výsledkem není jen zdravější koruna, ale také delší život stromu a pravidelnější úroda.

Naším cílem proto není strom co nejvíce zmenšit. Chceme, aby měl dostatek světla, vzduchu a prostoru pro nový plodonosný obrost.

Jak postupovat u silnějších větví?

Občas nastane situace, kdy je potřeba odstranit silnější kosterní větev. Třeba proto, že je poškozená, nebezpečně přetěžuje korunu nebo roste nevhodným směrem. Ani v takovém případě ale není dobré spěchat.

Pokud je to možné, větev sesazujeme na vhodně postavenou boční větev, která postupně převezme její funkci. Díky tomu nevznikne velká otevřená rána přímo u kmene a strom si může postupně přesměrovat proudění vody a živin do nové části koruny.

Tento způsob řezu vychází z principu známého jako Zahnův řez. Dnes už se s tímto názvem v odborné literatuře setkáváme méně často, protože současná arboristika vychází především z poznatků o biologii stromů a jejich přirozené schopnosti oddělovat poškozené dřevo (teorie CODIT). Samotný princip je ale stále platný – pokud lze velkou větev nahradit dobře postavenou boční větví, bývá to pro strom výrazně šetrnější než její úplné odstranění.

Nejde však o postup, který bychom doporučili při každém řezu. Většina zahrádkářů se s podobnou situací setká jen výjimečně. Mnohem důležitější je naučit se strom pravidelně udržovat, aby velké zásahy vůbec nebyly potřeba.

Nejlepší řez je ten, který strom téměř nepozná

Za roky práce jsme zjistili jednu zajímavou věc. Čím zkušenější ovocnář nebo arborista je, tím méně větví většinou odstraní.

Možná to zní zvláštně, ale právě v tom spočívá rozdíl mezi radikálním zásahem a citlivou péčí. Dobrý řez není poznat podle množství větví pod stromem. Poznáte ho podle toho, že strom po několika letech zůstává zdravý, pravidelně plodí a jeho koruna působí přirozeně.

Pokud po dokončení práce odstoupíte několik metrů od stromu a máte pocit, že jste téměř nic nezměnili, bývá to často známka dobře odvedené práce.

Jak poznat, které větve odstranit?

To je otázka, kterou dostáváme snad nejčastěji. Ve skutečnosti nezačínáme tím, co chceme uříznout. Začínáme tím, co chceme zachovat. Nejcennější jsou zdravé, dobře postavené větve, které mají dostatek světla a pravidelně plodí. Ty tvoří základ koruny a snažíme se je chránit.

Teprve potom hledáme větve, které stromu spíše škodí.

Jako první odstraňujeme větve suché, zlomené nebo napadené chorobami. Následují větve, které se navzájem kříží nebo o sebe odírají. Právě v těchto místech totiž často vznikají poranění, kudy mohou do dřeva pronikat choroby.

Další na řadě jsou výhony rostoucí kolmo vzhůru nebo dovnitř koruny. Korunu zbytečně zahušťují, odebírají světlo a zhoršují proudění vzduchu.

Pokud ze stejného místa vyrůstají dvě stejně silné větve, které si vzájemně konkurují, ponecháme vždy tu lépe postavenou. Strom pak nemusí rozdělovat energii mezi dvě větve se stejnou funkcí.

Naopak se snažíme zachovat kratší plodonosné větévky. Právě na nich vzniká většina budoucí úrody.

Neřežte podle kalendáře, ale podle stromu

Možná vás překvapí, že neexistuje žádný univerzální návod, kolik větví má z koruny zmizet. Každý strom je jiný. Někdy stačí odstranit dvě větve. Jindy je potřeba zásah větší. Důležité ale je, aby strom po řezu nepůsobil jako torzo. Měl by si zachovat svůj přirozený tvar i dostatek listové plochy, která mu dodává energii.

Myslete na to, že každý řez je pro strom poraněním. Pokud si nejste jistí, raději jednu větev ponechte. Odstranit ji můžete vždy později. Vrátit ji zpět už nepůjde.

Z naší praxe

Za roky práce jsme viděli stovky třešní. Ty nejkrásnější nebyly zpravidla ty, které někdo každoročně pečlivě tvaroval. Byly to stromy, které měly dostatek prostoru, byly pravidelně a citlivě udržované a velkým zásahům se vyhnuly.

A právě to je podle nás největší změna, kterou přinesly současné poznatky o biologii stromů. Dnes už se nesnažíme strom přizpůsobit našim představám. Snažíme se porozumět tomu, jak roste, a pomoci mu co nejméně nápadným způsobem.

Řežete postaru, nebo se nad stromy zamýšlíte podle nejnovějších poznatků?