Lze nahradit něčím trávník? Co nás v Toskánsku naučili o zahradách budoucnosti

Když se řekne suchá zahrada, většina z nás si pravděpodobně představí rozpálený štěrk, několik trav, levanduli a rostliny se stříbřitými listy. Jenže suchá zahrada může vypadat úplně jinak. Může být zelená, barevná, voňavá, plná květů a života. A dokonce může mít i trávník. Jen v něm nemusí růst tráva.

Když sucho není problém, ale podmínka

Botanical Dry Garden je zahrada zaměřená na rostliny s nízkými nároky na vodu. Na více než čtyřech hektarech zde roste přes 1 500 druhů a odrůd. Nejde přitom pouze o botanickou sbírku. Zahrada ukazuje, jak mohou suchomilné rostliny fungovat společně a vytvářet plnohodnotné zahradní kompozice. A právě to je na ní zajímavé.

Sucho zde není problém, který je nutné neustále napravovat závlahou. Je jednou ze základních podmínek místa a podle ní se vybírají rostliny i způsob jejich použití.

Výsledkem není vyprahlá zahrada. Naopak. Středomořské keře, trvalky, aromatické rostliny, trávy a nízké půdopokryvné druhy vytvářejí pestré porosty, které mají barvu, strukturu i pohyb. Některé rostliny právě kvetou, jiné zaujmou olistěním, vůní nebo suchými květenstvími.

Při procházení zahradou si člověk začne uvědomovat, že naše představa o krásné zahradě je často až příliš spojená s množstvím vody, které jsme ochotni do ní dodat. Možná to ale jde i jinak.

Musí být trávník opravdu z trávy?

Největší inspiraci jsme nakonec našli téměř pod nohama. V Botanical Dry Garden se věnují takzvaným "prati alternativi" – alternativním trávníkům. Místo klasických travních směsí používají nízké půdopokryvné rostliny, které se postupně zapojí a vytvoří souvislou plochu.

A taková plocha může být na pohled stejně působivá jako klasický trávník, někdy dokonce mnohem krásnější. Přesvědčili jsme se o tom přímo na místě, kdy i v srpnu, během největších veder, zůstával tento nízký rostlinný koberec zelený a na některých místech dokonce kvetl. A to právě v době, kdy běžný trávník bez pravidelné závlahy často ztrácí svou svěží zelenou barvu.

V zahradě používají například Lippia nodiflora, Achillea crithmifolia, Anthemis maritima, Cotula lineariloba, Dymondia margaretae nebo nízké verbeny. Jednotlivé druhy vytvářejí zelené, šedozelené nebo stříbřité koberce, které se během roku proměňují a kvetou. Najednou před sebou nemáte jednolitou zelenou plochu, kterou je potřeba pravidelně sekat, zalévat a udržovat, ale živý rostlinný koberec.

Trávník tedy nemusíme nahradit kamenem nebo štěrkem. Můžeme jej nahradit rostlinami.

A právě tato myšlenka nám připadá pro současné zahrady nesmírně důležitá.

Méně vody a údržby, více života

Botanical Dry Garden u alternativních trávníků uvádí možnost snížení spotřeby vody a nároků na údržbu až o 80 % ve srovnání s běžným trávníkem. To je samozřejmě číslo vycházející z jejich podmínek a konkrétních výsadeb. Princip je ale zajímavý i pro nás.

Klasický trávník patří v létě mezi nejnáročnější části zahrady. Pokud má zůstat sytě zelený i během dlouhého období bez deště, potřebuje pravidelnou zálivku. K tomu připočítejme sekání, hnojení a další péči.

Půdopokryvné rostliny mohou na vhodném stanovišti fungovat úplně jinak. Po zakořenění dokážou některé druhy přečkat dlouhá období bez dodatečné zálivky. Půdu přitom nenechávají odkrytou, omezují její přehřívání a během kvetení nabízejí potravu hmyzu. A především mohou být krásné.

Možná tedy není otázkou pouze to, čím nahradit trávník, abychom ušetřili vodu.

Mnohem zajímavější otázka zní:

Můžeme trávník nahradit něčím, co bude odolnější, méně náročné na vodu a údržbu, prospěšnější pro život v zahradě – a zároveň ještě krásnější? Botanical Dry Garden ukazuje, že ano.

Co z Toskánska můžeme přenést k nám?

Bylo by samozřejmě chybou vzít seznam rostlin z Botanical Dry Garden a vysadit je na české zahradě. Toskánsko má jiné zimy, jiné rozložení srážek i jiné půdní podmínky a vlhkost. Některé tamní druhy naše zimy jednoduše nezvládnou. Nemusíme však kopírovat konkrétní rostliny. Můžeme převzít princip.

Také u nás existují druhy, které dokážou na slunném a suchém stanovišti vytvářet nízké souvislé porosty. Patří mezi ně například mateřídoušky, chlupáček, některé rozchodníky a další suchomilné půdopokryvné rostliny.

Velmi zajímavý je právě chlupáček (Pilosella officinarum, syn. Hieracium pilosella). Je to nenápadná evropská rostlina, která roste i v naší přírodě. Vytváří přízemní růžice listů a pomocí výběžků se postupně rozrůstá do souvislých koberců. Botanical Dry Garden s ním pracuje právě jako s jednou z možných alternativ klasického trávníku.

Mateřídouška časná – Thymus praecox - za mě jedna z nejlepších náhrad Lippie pro ČR. Vytvoří velmi nízký, hustý koberec, kvete a při chůzi voní. České zahradnické zdroje ji doporučují přímo jako nízkou náhradu trávníku na suchých místech.

Rozchodník ostrý – Sedum acre - tohle je rostlina pro opravdu extrémní stanoviště – slunce, štěrk, chudá půda, okolí kamenů. RHS uvádí nejvyšší mrazuvzdornost H7, tedy i pod −20 °C, a přímo jej řadí mezi půdopokryvné rostliny odolné vůči suchu.

Mateřídouška úzkolistá – Thymus serpyllum - domácí druh, velmi vhodný do přírodní zahrady. Má ráda slunce, chudší písčitou půdu a sucho.

Kociánek dvoudomý – Antennaria dioica – kolem 5 cm v listu, květní stonky jsou vyšší. Vytváří nádherné stříbřitě zelené koberce, snáší sucho, chudou půdu i českou zimu. Pro vizuálně zajímavý vzhled.

Černohlávek obecný – Prunella vulgaris – cca 5–15 cm, domácí druh, velmi dobře vytváří souvislé porosty a snese i sešlap. Kvete fialově a je výborný pro opylovače. Není ale tak suchomilný jako chlupáček; hodí se spíš do běžné až mírně sušší půdy. Zajímavý kandidát tam, kde nechceme zavlažovaný trávník, ale stanoviště není úplně vyprahlé.

Mochna jarní – Potentilla verna / P. neumanniana – zhruba 5–10 cm. Tohle je podle mě velmi zajímavý protějšek chlupáčku. Je domácí, zvládá suchá a slunná stanoviště, vytváří nízké koberce a na jaře žlutě kvete.

Rozrazil rozprostřený – Veronica prostrata – nízký, přibližně 5–10 cm, vytváří rozrůstající se koberce a na jaře výrazně modře kvete. Potřebuje slunce a propustnou půdu.

Hvozdík kropenatý – Dianthus deltoides – domácí, odolný vůči suchu a mrazu a velmi krásně kvete. Není ale tak dokonale kobercový jako mateřídouška nebo chlupáček, takže bych ho používala spíš jako příměs do nízkého rostlinného trávníku než jako jediný druh.

Řebříček plstnatý – Achillea tomentosa - za mě výborný kandidát do české suché zahrady. Vytváří nízké, husté polštáře jemných šedozelených listů. Samotný porost bývá kolem 5–10 cm, žlutá květenství vystupují výše, přibližně do 15–20 cm. Má rád plné slunce, propustnou a spíše chudší půdu, velmi dobře snáší sucho a je dostatečně mrazuvzdorný pro naše podmínky. Na rozdíl od rozchodníku má jemnou listovou strukturu, takže ve větší ploše působí přirozeněji.

Řebříček obecný – nízké formy Achillea millefolium - a tady je možná ještě zajímavější cesta. Řebříček obecný je součástí přirozených trávníků i u nás. Je mimořádně odolný, dobře regeneruje a díky oddenkům se umí rozrůstat do souvislého porostu. Navíc snáší sečení, takže se dá udržovat nízko.

Existují i směsi tzv. yarrow lawn, kde řebříček tvoří podstatnou část nízkého zeleného porostu. To už se opravdu blíží tomu, co hledáte – nikoliv záhon, ale alternativní zelená plocha.

Achillea crithmifolia - pro české podmínky je ale potřeba dobře vyřešit především zimní vlhkost a propustnost půdy. Na suchém, slunném a dobře odvodněném místě je to velmi zajímavý druh k vyzkoušení.

Sedmikráska obecná – Bellis perennis – domácí a trochu přehlížená rostlina, přitom pro alternativní trávník velmi zajímavá. Vytváří nízké listové růžice, dobře snáší sečení i běžný pohyb a v trávnících se přirozeně udržuje dlouhé roky. Není určena pro extrémně vyprahlá stanoviště, ale do běžné zahradní půdy je výbornou součástí směsného bylinného trávníku.

Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata – domácí druh s hlubším kořenovým systémem, díky kterému si poměrně dobře poradí se suchem. Snáší sečení i určitou míru sešlapu. Samostatný koberec z něj dělat nemusíme, ale jako odolná příměs do nízkého rostlinného trávníku dává velký smysl.

Jetel plazivý – Trifolium repens – jeden z nejodolnějších kandidátů tam, kde se po ploše skutečně chodí. Je nízký, regeneruje po sešlapu a díky výběžkům rychle zaceluje volná místa. Pro zahrady je zajímavý především Microclover (mikrojetel) – drobnolisté formy jetele plazivého, které vytvářejí jemnější a kompaktnější porost. Výhodou je také schopnost vázat vzdušný dusík. Do úplně suché, kamenité půdy ale vhodný není; lépe funguje v běžných zahradních podmínkách.

Úrazník šídlovitý – Sagina subulata – vytváří velmi nízké, měkké zelené polštáře připomínající mech a kvete drobnými bílými květy. Hodí se především mezi nášlapy, do spár a na místa s lehkým provozem. Do našeho seznamu jej můžeme zařadit jako alternativu pro méně namáhané plochy, nikoliv však pro nejsušší celodenně rozpálená stanoviště.

Kotula kostrbatá – Leptinella squalida (syn. Cotula squalida) – velmi nízká půdopokryvná rostlina s drobnými kapradinovitými listy, která dokáže vytvořit téměř souvislý koberec. Snese lehké sešlapování a je zajímavá například mezi nášlapy. Není ale kandidátem do extrémního sucha jako mateřídouška nebo chlupáček – lépe jí vyhovuje půda, která úplně nevysychá.

Jetel rolní – Trifolium arvense bych naopak navzdory jeho výborné toleranci sucha do "trávníkové" směsi příliš netlačila. Je jednoletý až dvouletý a hodí se spíše do suchých přírodních společenstev než jako stabilní nízký koberec.

Štírovník růžkatý – Lotus corniculatus – domácí, suchovzdorný druh vhodný do chudších půd. Snáší sečení, kvete žlutě a je cenný pro hmyz. Nevytvoří dokonale nízký jednolitý koberec, ale do pestrého bylinného trávníku na slunci a bez pravidelné závlahy je velmi dobrým druhem.

Možná nemusíme hledat jednu rostlinu, která trávník nahradí. Zajímavější cestou může být nízký smíšený porost složený z několika druhů. Na nejsušších místech se může prosadit chlupáček, mateřídouška nebo mochna, jinde řebříček, sedmikráska, jitrocel, mikrojetel či černohlávek. Výsledkem nebude dokonale uniformní zelený koberec, ale živá plocha, která se dokáže přizpůsobovat rozdílům v půdě, vláze i zatížení.

Nemusíme hledat exotické rostliny ani se snažit vytvořit středomořskou zahradu uprostřed Čech. Můžeme se pouze naučit jinak dívat na rostliny, které naše podmínky přirozeně zvládají.

Suchá zahrada není zahrada bez vody

Ještě jednu věc je ale potřeba zdůraznit. Označení "suchomilná rostlina" neznamená, že ji zasadíme a už nikdy nezalijeme. Každá nově založená výsadba potřebuje čas na zakořenění. Právě kvalitní založení, vhodná příprava půdy a správná péče během prvních sezon rozhodují o tom, zda bude později skutečně odolná. Teprve dobře zakořeněné rostliny dokážou naplno využít vlastnosti, díky kterým zvládají období sucha.

Cílem proto není vytvořit zahradu, která žádnou vodu nepotřebuje.

Cílem je vytvořit zahradu, která s vodou dokáže rozumně hospodařit.

Možná nepotřebujeme zelenější zahrady

Nemusíme se vzdát trávníku, ale dát ho tam, kde ho skutečně potřebujeme. Možná totiž budoucnost našich zahrad nebude spočívat v tom, jak je za každou cenu udržet zelené.

Ale v tom, jak je naučit dobře žít s vodou, kterou skutečně mají.

Jak se vám zahrada líbí? A dokážete si představit zahradu bez trávníku?