Poslední roky nám na zahradách ukazují něco, co už nelze přehlížet. Klima se mění. A s ním se mění i to, co od rostlin potřebujeme. Nestačí už vybírat druhy jen podle toho, že "jsou suchomilné" nebo že "mají rády slunce". Budoucnost zahrad bude mnohem složitější. Rostliny totiž musí zvládnout daleko víc než jen pár týdnů bez deště. Jinými slovy budoucnost nebude patřit jen klasickým suchomilkám, ale bude patřit rostlinám, které umí pracovat s extrémy oběma směry.

Klima se mění a pokud chceme vytvářet funkční zahrady, musíme se učit měnit s ním. Mění se i to, co od rostlin potřebujeme. Nestačí už, aby zvládly jen sucho nebo plné slunce. Budoucnost budou mít druhy, které dokážou reagovat na extrémy v obou směrech. 

Rostliny, které ustojí dlouhé vedro, vysušenou půdu i tropické noci, ale zároveň přežijí prudké ochlazení, nárazový déšť nebo přívalové srážky. A právě příroda nám už dnes ukazuje, které to jsou. Letošní sezóna je v tomto směru mimořádně výmluvná. Na vlastní oči sledujeme, jak zahrady čelí kombinaci extrémů, které byly ještě před pár lety spíše výjimkou.

Proto dnes hledáme druhy, které vydrží:

• dlouhá období sucha

• extrémní vedra a úpal

• tropické noci bez ochlazení

• náhlé přívalové deště

• prudké teplotní výkyvy

• a často i chudší nebo přehřívající se půdu

Jinými slovy, budoucnost nebude patřit jen klasickým "suchomilkám". Patřit bude rostlinám, které umí pracovat s extrémy oběma směry. 

Velmi často uspějí rostliny, které mají alespoň jednu z těchto vlastností:

• hluboký kořenový systém

• menší listovou plochu

• stříbrné nebo chlupaté listy

• aromatické silice

• pevnější pletiva

• schopnost omezit výpar vody

To je mimochodem i důvod, proč letos na mnoha zahradách přežívají druhy jako štětka, dobromysl nebo pelyněk, zatímco některé běžné okrasné trvalky kolabují.

Budoucnost zahrad nebude jen o trvalkách

Než se pustíme do seznamu, jedna důležitá poznámka. Odolná zahrada nevzniká jen správným výběrem rostlin. I ta nejodolnější trvalka bude trpět, pokud roste v mrtvé půdě, bez organické hmoty, na rozpáleném stanovišti a bez stromů a vegetačních pater.

Rostliny samy o sobě nejsou zázrak. Pomáhají, ale musí být součástí funkčního celku. Přesto existují druhy, které se pro budoucí zahrady jeví jako mimořádně perspektivní. Tady je náš první výběr.

15 trvalek budoucnosti

1. Dobromysl (oregano)

Jedna z našich absolutních favoritek. Miluje slunce, sucho i chudší půdu. Díky silicím dobře zvládá přehřátí a je doslova magnetem pro opylovače. Milují ji včely, čmeláci i modrásci. Je to rostlina z čeledi hluchavkovitých. Využívá se jako koření i jako léčivá bylina.

Invazivita: ne.

2. Agastache

Krásně kvete, voní a překvapivě dobře zvládá vedro i sucho. Navíc dlouho kvete a je velmi atraktivní pro opylovače. Jedná se převážně o silně aromatické, medonosné rostliny, často využívané v lokálním lidovém léčitelství a gastronomii. Mnoho odrůd a kultivarů je pěstováno též pro okrasu.

Invazivita: ne.

3. Šanta (nepeta)

Jeden z největších dříčů budoucnosti. Snáší úpal, vítr, sucho i chudou půdu. Po seříznutí často remontuje. Šanta je rod tvořený asi 250 druhy vytrvalých nebo jednoletých rostlin z čeledi hluchavkovitých.

Invazivita: ne.

4. Levandule (Lavandula angustifolia)

Klasika, která nezklame. Klíčem je propustná půda. Letní vedra miluje, zimní mokro ne. Nejlepší volbou pro pěstování ve střední Evropě je levandule lékařská (Lavandula angustifolia). Je mrazuvzdorná, má nejjemnější vůni a jako jediná je vhodná pro přímou konzumaci a výrobu léčiv.

Invazivita: ne.

5. Perovskie (Salvia yangii)

Extrémně odolná. Stříbřité listy odrážejí sluneční záření a snižují přehřívání. Podle fylogenetických studií začátku 21. století je rod součástí široce pojatého rodu šalvěj, uvnitř jehož fylogenetického stromu se odvětvuje a do něhož je tedy nově zařazován jako jeho podrod.

Invazivita: ne.

6. Pelyňky (Artemisia)

Pelyňky jsou rostliny budoucnosti téměř učebnicově. Stříbřité listy, nízký výpar, vysoká tepelná tolerance. Pelyněk je rozsáhlý rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých, čítající v různých taxonomických pojetích 360–550 druhů. Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny, polokeře nebo keře, často silně aromatické, s drobnými květními úbory.

Invazivita: některé oddenkaté druhy mírně.

7. Šalvěj (Salvia)

Výborně zvládá vedro a oproti levanduli i o něco lépe snáší přechodné vlhko. Šalvěj je rod aromatických bylin, polokeřů či keřů z čeledi hluchavkovitých. Se zhruba 1000 druhy je nejpočetnějším rodem čeledi. Šalvěj hajní je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovité, široce rozšířená ve střední Evropě a v západní Asii. V ČR se vyskytuje především v teplejších oblastech, v suchých travnatých porostech slunných poloh. Šalvěj přeslenitá je vytrvalá, přibližně půl metru vysoká bylina kvetoucí v létě mnoha fialovými květy rozmístěnými v přeslenech na vrcholu lodyhy. Je jednou z více než deseti druhů šalvějí vyskytujících se v české přírodě. Šalvěj luční je fialově až modrofialově kvetoucí léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. V teplejších oblastech České republiky je hojně rozšířena.

Invazivita: ne.

8. Rožec (Cerastium)

Nízký půdopokryv se stříbřitými listy. Výborný na svahy, skalky a přehřívající se místa. Rožec je rod jednoletých až vytrvalých rostlin, čítající asi 100 druhů; některé jsou endemické, jiné vyrůstají na více kontinentech. Centrum rozšíření se nachází v Evropě, západní Asii a severní Africe, největší druhová bohatost je v oblasti Středozemního moře. Rožec plstnatý je bylina z čeledi hvozdíkovitých. Je obecně odlišována od ostatních druhů svého rodu díky "chlupatému" nebo "plstnatému" listí. Jedná se o nízkou, rozprostřenou vytrvalou rostlinu původem z alpských oblastí Evropy.

Invazivita: mírné rozrůstání.

9. Divizna (Verbascum)

Pionýrská rostlina, která miluje sucho, úpal a chudé půdy. Navíc architektonicky nádherná. Divizna je početný rod rostlin z čeledi krtičníkovité zahrnující přes 350 druhů, mezi nimiž převažují dvouleté až vytrvalé byliny, někdy poměrně mohutné. Některé druhy jsou nápadné plstnatým oděním, jiné jsou až na žláznaté trichomy prakticky lysé.

Invazivita: silný samovýsev.

10. Pryšec (Euphorbia)

Velmi podceňovaná skupina rostlin. Mnohé pryšce snesou vedro, vítr i extrémní sucho. Pryšec je rod rostlin, čítající asi 2160 druhů, patřící do čeledi pryšcovité. Pryšec je jeden z nejrůznorodějších rodů v rostlinné říši. Většinu zástupců rodu lze nalézt především v tropických a subtropických regionech Afriky a Ameriky, ale vyskytuje se také v mírném pásu. Euphorbia characiasjeden Pryšec statný je zajímavá trvalka původem ze Středomoří. Je jedním z nejkrásnějších pryšců a to zejména v době květu. Mohutné stonky dorůstají výšky 80–180 c. Slabina - nemá rád: těžký jíl a zimní mokro, ale pokud má drenáž je top. Euphorbia cyparissias 'Fens Ruby' - červenolistý kultivar pryšce cypřišovitého. Rostlina s velice jemnou texturou připomínající malé jehličnany. Kvete žlutě začátkem léta. Slabina - je agresivnější. To je jeho největší minus. V přírodní zahradě to nemusí vadit, v malém záhonu ano.

Invazivita: většinou ne, ale existují vyjímky.

11. Štětka (Dipsacus fullonum)

Dvouletka budoucnosti. Když letos kolabovala řada trvalek, štětka často stála pevně. Hluboký kořen a odolná pletiva z ní dělají klimatického bojovníka. Štětka je rod dvouletých rostlin tvořený 15 až 20 druhy. Rod  je součástí čeledě zimolezovitých.

Invazivita: silný samovýsev, ale ne agresivní.

12. Chrpa (Centaurea)

Chrpa žlutokvětá (Centaurea macrocephala) je vytrvalá, žlutě kvetoucí rostlina vyššího vzrůstu, jedna z téměř 700 druhů hojně rozšířeného rodu chrpa. Robustní, silná a překvapivě odolná trvalka pro extrémnější podmínky. Navíc má nádhernou architekturu. To je podle mě jedna z nejperspektivnějších chrp. Polní chrpa modrá je nenahraditelná pro biodiverzitu a podporu opylovačů. Pokud ale hledáme chrpu pro zahrady budoucnosti, které musí zvládat dlouhodobé klimatické extrémy, ještě zajímavější jsou robustní trvalkové druhy, zejména chrpa žlutá. Ty spojují ekologickou hodnotu s vyšší odolností vůči vedru, suchu i přehřívání stanoviště.

Invazivita: ne

13. Třapatovka (Echinacea purpurea)

Prérijní klasika s hlubším kořenem a vysokou ekologickou hodnotou. Preferujeme původní botanické druhy před přešlechtěnými kultivary. Třapatkovka je rod rostlin z čeledi hvězdnicovité. Rod Echinacea byl oddělen od rodu Rudbeckia a po nějaký čas nesly oba rody stejné české jméno třapatka. Echinaceu lze snadno vypěstovat ze semínek. Ideální doba pro výsev je únor až duben doma nebo ve skleníku.

Invazivita: ne.

14. Čistec vlnatý (Stachys byzantina)

Jeho plstnaté listy jsou dokonalou adaptací na vedro a úpal. Čistec vlnatý je vyšší vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých. Silver Carpet je ceněná selekce čistce vlnatého, která nabízí sametově hebké listy na rychle se rozrůstajících rostlinách, jež zakrátko vytvoří nepropustný, hustý koberec.

Invazivita: ne.

15. Třapatka (Rudbeckia)

Třapatky (rod Rudbeckia) podle nás patří mezi velmi perspektivní trvalky budoucnosti, a přitom se o nich v souvislosti s klimatickou odolností mluví méně, než by si zasloužily. Na rozdíl od třapatovky (Echinacea), která miluje spíše sušší a propustná stanoviště, zvládá třapatka často lépe i těžší půdy, přechodné vlhko a nárazové srážky. A právě to je v dnešní době stále důležitější. Rudbeckia fulgida 'Goldsturm' — absolutní klasika. Rudbeckia subtomentosa 'Henry Eilers' - tenhle kultivar miluju. Ty stočené jazykovité květy vypadají skoro jako malé trumpetky, ale není to jen design. Má i velmi dobrou odolnost. Rudbeckia triloba - je trochu divočejší a přirozenější. Invazivita: Samovýsev ano, agresivita ne. Rudbeckia maxima - pokud chcete wow efekt. Má obří modrošedé listy, vysoké stonky a architektonickou hodnotu. A co je zajímavé: ty voskově modré listy dobře odráží sluneční záření.

Nejen u třapatek budoucnosti se vyplatí sáhnout po osvědčených, botanicky blízkých kultivarech. Ty sice nebývají tak extravagantní jako moderní novinky, ale často mají přesně to, co budoucí zahrady potřebují nejvíce - vitalitu, dlouhověkost a schopnost obstát v extrémech.

Top půdopokryvy budoucnosti

A teď něco, co považujeme za možná ještě důležitější než samotné trvalky. Půdopokryvy. V budoucích zahradách budou klíčové. Holá půda se totiž přehřívá extrémně rychle. Bez ochrany se z ní stává rozpálená plotna, která ničí půdní život a urychluje výpar. Dobré půdopokryvy fungují jako živý mulč.

Mateřídouška (Thymus serpyllum)

Absolutní top pro slunce, sucho a horké svahy. Voní, kvete a milují ji opylovači.

Invazivita: ne.

Kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum)

Král suchého stínu. Skvěle funguje pod stromy a v konkurenci kořenů.

Invazivita: silně se rozrůstá, ale dobře.

Rozchodníky (Sedum)

Sukulenty budoucnosti. Perfektní pro extrémní úpal.

Invazivita: ne.

Čistec vlnatý (Stachys byzantina)

Ano, i jako půdopokryv funguje skvěle.

Invazivita: ne.

Mochnička trojčetná (Waldsteinia ternata)

Výborná pod stromy a do suššího polostínu.

Invazivita: ne.

Co si z toho odnést?

Budoucnost zahrad pravděpodobně nebude patřit rostlinám, které potřebují stabilní podmínky. Patřit bude těm, které se umí přizpůsobit. Rostlinám, které vydrží extrémy. Rostlinám, které chrání půdu. Rostlinám, které podporují biodiverzitu. A rostlinám, které nejsou jen krásné, ale i funkční.

Ale nakonec platí stále to samé. Ani ta nejlepší trvalka nezachrání nefunkční zahradu. Budoucnost není jen v nových rostlinách. Budoucnost je v lepším pochopení celého ekosystému.

V živé půdě.
Ve vegetačních patrech.
Ve stínu stromů.
A v zahradách, které fungují podobně jako příroda.

Kdo jsou vaši favorité?