Zahrada není projekt. Je to vztah.

Když dokončíme zahradu, často slýcháme: "Tak a máte hotovo." Jenže my víme, že právě naopak. Teprve teď začíná ta nejhezčí a nejdůležitější část. Rostliny si hledají své místo. Některé překvapí, jiné potřebují trochu usměrnit. Trvalky se rok od roku zahušťují, keře získávají objem, stromy vytvářejí stín. A my se do zahrady pravidelně vracíme, abychom ji pomohli vést správným směrem.

Existují dva pohledy na zahradu

První ji chápe jako něco, co se navrhne, postaví a dokončí. Podobně jako terasa, příjezdová cesta nebo fasáda. Jednou vznikne a pak už jen stojí na svém místě. My se na zahrady díváme jinak. Věříme, že zahrada nikdy není hotová.

Zahrada není výrobek 

Není to dekorace kolem domu. Je to živý organismus, který se každým dnem mění. Roste, dozrává, reaguje na počasí, na čas i na lidi, kteří v ní žijí. A právě proto jsme si kdysi zvolili jméno Bydlíme na zahradě. Protože dům není tím nejdůležitějším místem. Tím je prostor mezi stromy, vůně levandule v podvečer, zvuk trav ve větru, ranní rosa na listech nebo chvíle, kdy si člověk sedne s kávou pod korunu břízy a na pár minut zapomene na svět kolem sebe.

To je skutečné bydlení.

Krása nevzniká za jeden den

Na fotografiích jsou často zahrady, které pravidelně navštěvujeme. Na první pohled možná vidíte jen běžnou údržbu. Foukač, zahradní nůžky, prostříhávání nebo odstraňování odkvetlých květů. Ve skutečnosti je ale každý takový zásah pokračováním původního návrhu.

Někde uvolníme prostor trvalkám, které právě přebírají hlavní roli léta. Jinde zklidníme keře, aby nepohltily své sousedy. Necháme vyniknout strukturu trav, podpoříme další vlnu kvetení nebo otevřeme průhled pod korunami stromů. 

Nejde o to zahradu ovládat. Jde o to ji citlivě doprovázet.

Stejně jako dobrý architekt nenavrhuje dům jen na první rok jeho existence, ani zahrada nemá být nejkrásnější hned po výsadbě. Ta skutečná krása přichází s časem.

Příroda nepotřebuje dokonalost.

Moderní svět nás často učí, že všechno musí být perfektní. Bez jediného plevele, spadaného listu, nedokonalosti. Jenže příroda taková není, život je lehce neuspořádaný a právě díky tomu je krásný.

Když se podíváte pozorně na fotografie, možná si všimnete drobných detailů. Hmyzu na květech. Odkvetlých stonků, které ještě chvíli ponecháváme. Měkkých přechodů mezi rostlinami. Stínů pod korunami stromů. To všechno je součást zahrady, ale nejen kvůli estetice, ale proto, že zahrada není jen pro nás. Sdílíme ji s ptáky, motýly, čmeláky i stovkami dalších drobných obyvatel, bez kterých by nikdy nebyla skutečně živá.

Údržba není oprava

Možná největší omyl je myslet si, že údržba znamená napravovat chyby. Ve skutečnosti je to přesný opak. Když se vracíme do zahrad, které jsme navrhli, nejezdíme opravovat, jezdíme pokračovat v příběhu.

Každá zahrada si během let sama řekne, co potřebuje. Některé rostliny se ukážou silnější, než jsme čekali. Jiné potřebují více prostoru nebo světla. Občas přijde extrémní sucho, jindy mokré léto. Zahrada se neustále učí, a my s ní, i proto je pro nás péče stejně důležitá jako samotný návrh.

Bydlíme na zahradě není slogan

Je to způsob, jak o zahradách přemýšlíme. Nevytváříme kulisy pro fotografie. Navrhujeme místa, která budou lidé obývat mnoho let. Místa, kde děti vyrostou pod stromy, kde se budou slavit letní večery, kde první jarní květina každý rok připomene, že příroda začíná znovu. Takové zahrady nevznikají za jednu sezónu. Vznikají časem. A právě proto se do nich rádi vracíme. Ne proto, že bychom je dokončovali, ale proto, že se staly součástí života svých majitelů.

A to je přesně okamžik, kdy víme, že zahrada opravdu začala žít.

Záměrně sem dáváme fotografie záhonu u firmy, protože údržba se týká i exponovaných míst, i ty musí fungovat a růst spolu s jejími uživateli.