Zahrady nás mohou spojovat

Někdy se může zdát, že je naše společnost rozdělená, že každý stojí na své straně, hájí svůj názor a jen obtížně hledá společnou řeč s těmi, kteří vidí svět jinak. My si ale myslíme, že to tak být nemusí. A chceme to ukázat na jednom zdánlivě malém příkladu – na zahradnících a lidech, kteří se pohybují kolem zahrad, krajiny a přírody.

Zahrady nejsou malá věc

Jen v České republice bylo ke konci roku 2025 v katastru evidováno téměř 2,9 milionu parcel vedených jako zahrada. Dohromady zaujímají přibližně 191 tisíc hektarů, tedy asi 2,4 % rozlohy celé republiky.

Na Slovensku představují zahrady dalších přibližně 75 tisíc hektarů, tedy asi 3,2 % tamní zemědělské půdy.

Česko a Slovensko tak mají dohromady více než 266 tisíc hektarů pozemků evidovaných jako zahrady. To jsou více než dvě procenta rozlohy obou zemí. A to mluvíme pouze o plochách, které jsou v katastru vedené přímo jako zahrada. Ve skutečnosti může být prostor ovlivňovaný zahradnickou péčí ještě mnohem větší – patří sem také veřejná zeleň, parky, školní zahrady, vnitrobloky, sady, okolí firem, obcí a nejrůznější další plochy.

Pro představu: zahrady v České republice zaujímají téměř 191 tisíc hektarů a to odpovídá přibližně pětině rozlohy všech našich luk a pastvin nebo čtrnáctině rozlohy lesů. V rámci zemědělské půdy připadá na zahrady zhruba každý dvaadvacátý hektar.

To už je plocha, která si zaslouží naši pozornost. Navíc o ní rozhoduje velké množství jednotlivých lidí a majitelů zahrad, zahradníků a dalších odborníků. Každý z nás tak může ovlivnit konkrétní kousek půdy a přispět k tomu, aby na něm bylo více života, vláhy a příjemného stínu. Právě proto má smysl spojovat své znalosti a zkušenosti.

Zahrady proto nejsou jen drobné ostrůvky soukromého světa. 

Jsou to miliony míst, na kterých můžeme zlepšovat půdní podmínky, zadržovat vodu a vláhu, ochlazovat okolí, vytvářet stín, podporovat opylovače, ptáky, hmyz i půdní edafon.

Můžeme na nich obnovovat přirozené vazby, které jsme z krajiny postupně vytlačili.

Na jedné zahradě se taková změna může zdát malá. V součtu tisíců a milionů zahrad už ale vzniká obrovská síť živých míst. Právě na nich můžeme reagovat na klimatickou změnu a lokálně, prakticky a každý podle svých možností.

Každý přicházíme z jiné strany

V oboru zahrad, krajiny a přírody se potkávají velmi rozdílní lidé.

Jeden navrhuje luxusní zahrady a předává své zkušenosti v kurzech. Druhá proměňuje pozemky v přírodní oázy. Někdo zkoumá stromy, jejich druhy, odolnost a postavení v době klimatické změny. Jiný vysazuje a dlouhodobě testuje extenzivní trvalkové záhony.

Někdo učí zahradní design a vysvětluje, jak zahradu vůbec začít tvořit. Jiný pomáhá lidem vypěstovat vlastní zeleninu. Další ukazuje cestu k divočejší zahradě, v níž má příroda mnohem více prostoru. Máme mezi sebou arboristy, dendrology, zahradní architekty, projektanty, zahradníky, pěstitele, vědce, učitele, školkaře, řemeslníky i praktiky, kteří své zkušenosti získali během desítek let práce v terénu.

Každý se na zahradu díváme z trochu jiného úhlu. V něčem se shodneme, něco děláme jinak a na některé otázky máme odlišný názor. Někde se naše cesty potkají a jinde rozejdou.

A to není špatně.

Rozdílnost nemusí být překážkou. Naopak může být tím, co celý obor posouvá dál. Nikdo z nás nemůže znát všechno. Teorie potřebuje zkušenosti z praxe a praxe zase nové poznatky, výzkum, pozorování a odvahu zkoušet jiné cesty.

Přestaňme mezi sebou soupeřit

Přestaňme se navzájem poměřovat, hodnotit a srovnávat. Přestaňme hledat chyby jen proto, abychom mohli ukázat, že právě náš přístup je ten jediný správný - není:)

Pojďme spolupracovat.

Podporujme se, učme se jeden od druhého a obohacujme se. Předávejme si zkušenosti, když se druhý zeptá. Doporučme kolegu, pokud víme, že je pro určitou zakázku vhodnější než my. Ukažme zajímavou práci druhých a nebojme se přiznat, že nás někdo inspiroval.

A pokud nám něčí způsob práce není blízký? Můžeme si jednoduše říct: "Tahle cesta není pro mě." Nemusíme kvůli tomu zpochybňovat člověka ani všechno, co dělá.

Nemusíme se všichni stát přáteli. Nemusíme spolu ve všem souhlasit. Můžeme se ale respektovat jako lidé, kteří svou prací ovlivňují podobný prostor.

Konkurence tu bude vždy  a tak je to v pořádku

Není potřeba se bát, že nám někdo vezme všechny zákazníky. Zahrad je obrovské množství a stejně pestré jsou i potřeby jejich majitelů. Každý člověk hledá něco jiného a přirozeně si vybere člověka, jehož práce, hodnoty i způsob komunikace mu budou nejbližší.

Pokud svou práci děláme poctivě, máme vlastní názor, skutečné zkušenosti a dokážeme za svou prací stát, zákazníci si nás najdou.

A ano, všichni někdy uděláme něco, co bychom dnes vyřešili jinak. My ale nevnímáme chyby jen jako selhání. Vnímáme je především jako zkušenosti. Bez zkoušení, pozorování, vyhodnocování a někdy také bez omylů není žádný skutečný pokrok.

Důležité je chybu přiznat, poučit se z ní a získanou zkušenost využít při další práci.

Cíl máme společný

Klimatická změna, dlouhá období sucha, přívalové deště, přehřívání měst, úbytek hmyzu, degradace půdy i ztráta přirozeného prostředí nejsou problémy, které vyřeší jeden člověk, jeden obor nebo jeden správný návod.

Potřebujeme znalosti vědců, zkušenosti zahradníků, cit zahradních architektů, řemeslnou zručnost realizačních firem, odvahu inovátorů i každodenní práci majitelů zahrad. Potřebujeme lidi, kteří umějí navrhovat, sázet, pěstovat, pozorovat, učit, vysvětlovat i nadchnout ostatní.

Pojďme se proto více inspirovat, podporovat a společně hledat řešení pro to, co přichází.

Protože navzdory rozdílným přístupům máme společný cíl: aby vznikalo co nejvíce živých, zdravých a fungujících zahrad. Zahrad bez zbytečné chemie a umělých hnojiv. Zahrad, které zadržují vodu, ochlazují své okolí, zlepšují mikroklima a pečují o půdu. Zahrad, které poskytují potravu a úkryt opylovačům, ptákům i dalším živočichům.

A především zahrad, ve kterých je dobře lidem.

Jedna zahrada svět nezmění. Ale miliony zahrad už mohou.