Proč dát přednost živému plotu před betonovou zdí

Když chceme odclonit zahradu od ulice nebo sousedů, betonová zeď se nabízí jako rychlé řešení. Postaví se a hned máme soukromí. Živý plot tak rychlý není. Než vyroste, musíme chvíli počkat a občas vzít do ruky nůžky. Přesto mu na zahradách dáváme přednost všude tam, kde je pro něj místo. Důvodů je víc než jen to, že se nám zelená líbí.

Jeho výhody jsou vidět už na první pohled

Mezi zahradou a ulicí vytvoří zelenou clonu proti prachu a nečistotám, pomáhá zjemnit část hluku, v létě stíní a přitom může kvést i plodit. Ptákům a hmyzu nabídne úkryt a nám někdy také něco dobrého ke sklizni. Nejde jen o náš dojem. Podívali jsme se na výzkumy britské Královské zahradnické společnosti (RHS), která zkoumá, co živé ploty skutečně dělají pro vzduch, vodu, teplotu i živočichy. Výsledek nás v naší práci utvrzuje: když je plot dobře navržený a má prostor růst, dokáže pro zahradu mnohem víc než holá betonová stěna. 

Prach a špína z ulice: první důvod pro zelenou clonu

Kdo má zahradu u silnice, zná to - prach se usazuje na lavičce, na listech i na všem, co jsme právě umyli. Živý plot vytvoří mezi provozem a místem, kde žijeme, hustou vrstvu listů a větví. Na jejich povrchu se mohou zachycovat částice ze vzduchu. RHS ukazuje, že záleží nejen na velikosti plotu, ale také na hustotě porostu a povrchu listů. Drsnější či chlupatější listy mají pro záchyt částic dobrý potenciál. 

Z plotu tím není čistička vzduchu s tlačítkem "zapnout". Účinek se mění podle větru, uspořádání ulice i rostlin. Má však smysl vytvořit souvislou, dobře zapojenou clonu tam, kde mezi silnicí a zahradou dnes není vůbec nic. A pokud zeď už stojí, lze před ni vysadit keře nebo ji nechat porůst popínavkami. 

Ochrana před hlukem: co živý plot umí a co ne

U hluku záleží na tom, co přesně potřebujeme odstínit. Husté větve, jehlice a listy mohou zvuk částečně pohltit a rozptýlit. Běžná hladká betonová stěna velkou část zvuku odráží; podle jejího umístění se tak může hluk šířit jiným směrem. To však neznamená, že každý živý plot bude účinnější protihlukovou bariérou. Pevná souvislá stěna obvykle lépe zastaví hlubší hluk silniční dopravy za sebou. U živého plotu je účinek výraznější zejména u vyšších tónů a závisí na jeho výšce, šířce a hustotě. 

Pro celoroční hustou clonu máme rádi tis červený. Dá se dobře tvarovat, vydrží dlouho a RHS jej uvádí mezi vhodnými dřevinami pro plot, u něhož chceme omezit hluk. Potřebuje však čas, aby vytvořil dostatečně široký a vysoký porost. Tis je navíc jedovatý, a proto jeho umístění pečlivě zvažujeme tam, kde se pohybují malé děti. 

Pokud je zahrada přímo u velmi rušné komunikace a cílem je měřitelný pokles dopravního hluku, může být nejlepší odborně navržená akustická bariéra doplněná zelení. Máme pak účinek pevné překážky a současně listy, stín a místo pro život. 

Jaký živý plot zvolit? Nemusí to být jen zelený obdélník

Tvarovaný plot může vytvořit habr, ptačí zob nebo tis. Všechny tři dřeviny dobře snášejí střih, ale v zimě vypadají každá jinak. Habr je opadavý, přesto si stříhaný plot často podrží část suchých listů až do jarního rašení. Ptačí zob může podle druhu, kultivaru a průběhu zimy část listů ztratit. Pokud chceme soukromí po celý rok, počítejme s těmito rozdíly už při výběru rostlin.

Tis zůstává zelený i v zimě, ale u jeho jedovatosti je dobré být přesný: červený dužnatý míšek není jedovatý, semeno uvnitř ano, zvlášť pokud se rozkouše. Jedovaté jsou také jehlice a další části rostliny. Do jedlého plotu jej proto nezařazujeme a tam, kde by malé děti mohly ochutnávat rostliny bez dozoru, jeho použití pečlivě zvažujeme.

Kvetoucí a přírodnější plot může tvořit například hlohyně, hloh, dřín, kalina či plané růže. Hlohyně nabízí květy pro hmyz, plody pro ptáky a díky trnům také chráněný prostor. Stejně jako u ostatních kvetoucích keřů ale platí jednoduchá věc: sestříháme-li každý nový výhon, o část květů a plodů se připravíme. Břečťan může obrůst stávající plot nebo doplnit starší živý plot. Když dospěje a necháme ho kvést, poskytuje opylovačům cenný nektar a pyl na podzim, kdy už toho mnoho nekvete. Je však bujný a potřebuje usměrňovat. 

Jedlý živý plot je další možnost, kterou máme opravdu rádi. Aronie, muchovníky, dříny, šípkové růže, trnky a při dostatku prostoru i mišpule mohou spojit soukromí s úrodou pro nás i potravu pro živočichy. Trnky se mohou rozrůstat výmladky a jsou trnité; mišpule a některé muchovníky zase potřebují víc místa než úzce stříhaný plot. Plody některých druhů využijeme spíš na zpracování než k přímému mlsání. Chceme-li opravdu sklízet, necháme dřevinám prostor vykvést a nebudeme je stříhat jako živou zeď v zámecké zahradě. 

Žádný seznam není univerzální návod. Výběr upravujeme podle půdy, slunce, požadované výšky a šířky, ale také podle toho, kdo zahradu používá.

Když přijde horké léto

Betonová stěna poskytne stín, ale její osluněný povrch se může silně zahřívat. Živý plot stíní také a rostliny navíc odpařují vodu. Díky tomu mohou ve svém okolí vytvářet příjemnější prostředí. Zároveň tlumí vítr. Kdo někdy seděl za hustým plotem v jinak otevřené zahradě, ví, jak velký rozdíl to může být. 

Záleží ovšem na velikosti výsadby. Pokud budeme chtít, aby nám keře pomáhaly s horkem, a přitom jim dovolíme zabrat jen úzký proužek země mezi dvěma dlažbami, mnoho toho nezmohou. Větší, zdravý porost má větší plochu listů, více stíní a může odpařovat více vody. 

Voda, která nemusí hned odtéct pryč

Při dešti zachytí část vody listy a větve. Voda se tak na zem dostává postupně. Kořeny keřů navíc po dešti odebírají vodu z půdy a vytvářejí v ní prostor pro další srážky. Pokud pod živým plotem necháme propustnou zem, může se voda alespoň zčásti vsáknout tam, kde spadla. 

Živý plot samozřejmě sám nevyřeší přívalový déšť ani špatně navržené odvodnění pozemku. Přesto je rozdíl, zda kolem zahrady ponecháme pás půdy s kořeny, nebo další plochu uzavřeme betonem. Každý takový kousek propustné země pomáhá zahradě lépe zvládat sucho i deštivé dny.

Pod živým plotem zůstává půda

Živý plot začíná u země. Pod keři může zůstat propustná půda, kterou chrání opadané listí a mulč. Postupně se do ní vrací organická hmota, kořeny využívají vodu a vytvářejí podmínky pro půdní život. I ostříhané větvičky můžeme podle jejich druhu a zdravotního stavu kompostovat nebo štěpkovat a vrátit zpět na zahradu. 

Aby půda a rostliny dobře fungovaly, potřebují prostor. Keře vysazené do utužené stavební zeminy, zakryté fólií a ponechané bez vody nebudou dělat zázraky. Stejně jako u každé jiné výsadby záleží na tom, jak ji založíme a jak se o ni zpočátku postaráme.

Dřeviny při růstu ukládají část uhlíku do dřeva. Když však plot doroste a pravidelně jej udržujeme ve stejné velikosti, množství dalšího uhlíku ukládaného do dřeva už roste pomaleji. Živý plot sám klimatickou změnu nezastaví, ale pomáhá nám vytvářet zahradu, která lépe zvládá horko a vodu a nabízí více prostoru pro život. 

A konečně: je krásný

Tohle není vědecká jednotka, ale pro nás je důležitá. Živý plot se během roku mění. Někdy kvete, jindy nese plody, na podzim se zbarví a v zimě ukáže strukturu větví. Může být úhledně stříhaný, nebo volnější a přirozenější. Kromě hranice pozemku dokáže vytvořit zákoutí pro lavičku, oddělit užitkovou část zahrady nebo dodat pocit soukromí tam, kde ho opravdu potřebujeme. RHS uvádí, že právě zeleň a pocit chráněného místa mohou přispívat k naší pohodě. 

Přiznejme si i nevýhody

Živý plot si v den výsadby nemůžeme "zapnout". Podle našich zkušeností trvá zhruba tři až sedm let, než dosáhne požadované velikosti. Záleží na druhu, velikosti sazenic a podmínkách. Větší rostliny poskytnou soukromí dříve, ale jsou dražší a po výsadbě vyžadují pečlivou zálivku. Nový plot potřebuje při suchu vodu a zpočátku také udržet plevel dál od kořenů. 

Později přichází na řadu střih. Tvarovaný živý plot upravujeme obvykle jednou až dvakrát ročně podle druhu a vzhledu, který chceme. Volnější plot může potřebovat méně častý řez, ale musíme mu nechat větší šířku. Před stříháním vždy zkontrolujeme, zda v keřích nehnízdí ptáci. A už při výsadbě myslíme na to, kam až rostliny dorostou, aby za pár let neblokovaly chodník nebo nestínily tam, kde nechceme. 

Tak zeď, nebo živý plot?

Někde potřebujeme pevné oplocení okamžitě. Jinde rozhoduje bezpečnost nebo opravdu silný dopravní hluk. V takovém případě má smysl pevnou bariéru navrhnout dobře a doplnit ji rostlinami. Pokud však máme pro dřeviny dost místa a můžeme jim dát čas, živý plot nabízí soukromí spolu s řadou dalších výhod: zachytává část prachu, zjemňuje část hluku, pomáhá s vodou a horkem a vytváří prostor pro ptáky, hmyz i půdní život.

Betonová zeď vymezí hranici pozemku. Živý plot nám k soukromí přidá další život: na jaře květy, v létě stín a na podzim třeba plody. A během celého roku něco, co stojí za pozorování.

Terka a Tomáš, Bydlíme na zahradě

A co Vy? Živý plot nebo beton? A jedlý nebo okrasný? Volně rostoucí nebo formálně střižený?