Blog z přírodních zahrad

Každý máme jinou zahradu. Jinou půdu, jiné podmínky, jinou zkušenost. A přesto se v otázkách, které nám chodí, objevují pořád stejné věci. Někdo neví, kde začít. Někdo má pocit, že dělá všechno správně, ale stejně to nefunguje. Jiný řeší, že má zahrada až moc práce, nebo že nic neroste tak, jak by mělo. Možná se v tom poznáváte.

V posledních letech se umělá inteligence stala tématem, které rozděluje společnost možná stejně jako kdysi sociální sítě nebo internet samotný. Jedni ji vítají s nadšením, druzí se jí obávají a pak je tu ještě skupina lidí, kteří říkají: "Ano, ale s mírou." Jenže kdo vlastně určuje tu správnou míru? Možná nakonec každý sám za sebe.

Máme pro vás čerstvou novinku a zároveň malé pozvání.V pátek 22. 5. od 16:00 budeme s Tomášem hosty odpoledního pořadu Českého rozhlasu Dvojka - Káva o čtvrté. Tématem bude "Zahrada, ve které to žije" – tedy přírodní zahrady, biodiverzita a hledání rovnováhy mezi člověkem a přírodou.

Většina zahrádkářů vede s plevelem nekonečný boj. Jakmile se někde objeví pampeliška, jitrocel nebo kopřiva, automaticky saháme po motyce. Jenže příroda málokdy dělá něco náhodně. Rostliny, kterým říkáme plevel, totiž často nejsou problémem samotným. Jsou spíš reakcí půdy na podmínky, které na místě vznikly.

Každý den na nás cestou do práce vykukují billboardy na automatické sekačky "za babku". A víte co? My se u toho trochu ošíváme. Ne proto, že bychom byli zásadně proti technologiím, ale proto, že jako zahradníci zaměření na přírodní zahrady v tom vidíme zvláštní rozpor. Na jedné straně slyšíme, jak lidé chtějí víc přírody, víc života, víc vody v...

Možná jste si toho taky všimli. Magnólie rozkvetou ještě dřív, než stihnete uklidit zimní bundy. Třešně jsou v plném květu, když kalendář teprve nesměle ukazuje začátek jara. A trnky? Ty už dávno září bílou barvou, zatímco rána jsou pořád studená. Není to náhoda. Naše zahrady nám tiše ukazují, že se něco mění.

Jak založit přírodní zahradu krok za krokem? Využijte patra (stromy, keře, trvalky), zadržte vodu a vytvořte nízkoúdržbovou zahradu bez chemie. A ještě něco navíc...

Den Země (22. 4.) připomíná, že i zahrada může měnit svět. Objevte 10 praktických kroků, jak zahradničit udržitelně, bez chemie a s menší spotřebou vody. Den Země začíná za plotem vaší zahrady.

Řez stromů je jedním z nejčastějších zásahů, které na zahradě provádíme. Přesto se stále často řídíme spíše tradicí než skutečnou biologií stromů. Princip CODIT (Compartmentalization of Decay in Trees) nám přináší jiný pohled: neřeší jen jak řezat, ale hlavně kdy a co to udělá se stromem v dlouhodobém horizontu.

Vrstvení výsadby je klíč k moderní přírodní zahradě. Naučte se pracovat s patry, strukturou i časem a vytvořte záhon, který je krásný i funkční po celý rok.

Na první pohled může zahrada vypadat v pořádku. Ale přesto v ní něco nefunguje tak, jak by mělo. Často nejde o jednotlivé věci, ale o to, jak spolu souvisí. Ta kniha nevznikla u stolu. Nevznikla jako plán ani jako nápad na "další projekt". Vznikala postupně, v průběhu let, přímo v zahradách. Spíš jako odpověď na otázky, které se opakovaly...

Každý ovocný strom reaguje na řez trochu jinak. Zatímco některé druhy snesou razantnější zásah, jiné vyžadují spíš opatrnost a dobré načasování. Pokud si osvojíte základní rozdíly, vyhnete se většině chyb.

Základní myšlenka je jednoduchá: neřezat víc, než strom zvládne bezpečně uzavřít. V posledních letech se mezi zahrádkáři čím dál častěji objevuje pojem CODIT. Nejde o žádnou složitou metodu řezu, ale spíš o způsob přemýšlení. Strom si totiž rány "neléčí" jako člověk. On je uzavírá a odděluje od zdravého dřeva. A právě v tom mu můžeme pomoci – nebo...

Možná máte pocit, že na zahradě děláte všechno správně… a přesto to nefunguje tak, jak by mělo. Pořád zaléváte. Pořád něco řešíte. A výsledek vás stojí víc energie než radosti. Nejste v tom sami. Zeptali jsme se vás, co vás na zahradě trápí nejvíc – a odpovědi se překvapivě opakovaly.

Jak nové poznatky mění přístup k řezu ovocných stromů? Když se řekne "řez stromu", mnozí si stále představí klasický zimní řez – období, kdy je strom bez listů a "spí". Jenže poznání o tom, jak stromy skutečně reagují na poranění, se v posledních desetiletích výrazně posunulo. A spolu s tím se mění i doporučení, kdy a jak stromy řezat.

Možná děláte všechno správně… a přesto to nestačí. Zaléváte, staráte se, věnujete tomu čas i energii. A stejně máte pocit, že výsledek tomu neodpovídá. Pořád něco řešíte, něco upravujete, něco zachraňujete. A zahrada vás stojí víc práce, než byste čekali. Tenhle pocit je dnes velmi častý.

Krajina pro nás nikdy nebyla něčím vzdáleným. Není to obraz za oknem ani kulisa víkendových výletů. Je to prostor, ve kterém žijeme, tvoříme a který – vědomě i nevědomě – neustále ovlivňujeme. A zahrada je možná tím nejčitelnějším místem, kde se tento vztah odehrává v přímém přenosu.

Zahrada už dávno není jen plocha trávníku s pár záhony. Současná moderní zahrada je funkční, ekologický a biodiverzní prostor, který podporuje životní prostředí, klima a zároveň poskytuje prostor pro relaxaci, pěstování rostlin a trávení volného času.

Nejsou na mapách zvýrazněná tučnou čarou ani označená jako turistické cíle. Nevedou k nim šipky ani dokonale upravené stezky. A přesto tam vedou cesty — staré, vyšlapané, lemované alejemi stromů, které pamatují víc než my. Kmeny mají popraskané, větve rozložité a v jejich korunách šeptá vítr příběhy, které nikdo nezapsal.

Upřímně? Na začátku se nám to zdálo téměř nemožné. Psát knihu vedle práce na zahradách, péče o klienty a běžného života… to prostě nevypadalo reálně. Tak jsme tu myšlenku na chvíli odložili. Jenže ono to nezmizelo. Spíš to postupně začalo růst.

Zahrady jsou stále důležitější součástí přírodního prostředí. Nejsou jen místem pro odpočinek nebo pěstování květin – mohou také pomáhat řešit některé z největších ekologických výzev dnešní doby. Jako zahradníci můžeme přispět ke zmírnění příčin i dopadů změny klimatu přímo na našich vlastních zahradách.

O klimatické změně dnes slyšíme téměř každý den. Klimatologové i vědci se shodují, že její hlavní příčinou je člověk. To ale neznamená, že bychom se měli cítit provinile nebo bezmocně. Naopak. Možná je právě teď důležitější začít se na svět kolem sebe dívat trochu jinak a přemýšlet nad tím, co může každý z nás udělat tam, kde právě je. A...

Zahrada už dávno není jen o stříhání, sekání a boji s plevelem. Dříve byla hlavně prací – ostříhat, uklidit, dosekat, ořezat. Dnes se čím dál víc lidí snaží najít rovnováhu mezi tím, co chtějí, co prospívá rostlinám a co je skutečně potřeba, aby zahrada zůstala zdravá, krásná a živá. Údržba se proměnila v péči.

Túje patří mezi nejčastější volbu pro živé ploty v Česku. Jsou dostupné, rychle rostou a dobře plní funkci soukromí. Přesto se v posledních letech objevuje čím dál víc kritiky. Jaká je realita?

Růže patří k nejkrásnějším květinám zahrady, ale jejich skutečná hodnota je ještě větší. Správně vybrané růže totiž nejsou jen okrasou – jsou zdrojem potravy pro včely, čmeláky i motýly a pomáhají vytvářet zahradu plnou života. Stačí dát přednost odolným odrůdám, půdopokryvným růžím nebo těm s jednoduchými květy a pustit je mezi ostatní rostliny.

Když se procházím zahradou, fascinují mě její vlastní rytmy. Nepotřebuje kalendář ani budík – všechno plyne tak přirozeně, že člověk může jen tiše obdivovat každý pohyb. V jarním období se tohle obzvlášť ukazuje: vše kolem nás se probouzí a dává jasné signály, že je čas začít s prvními zahradnickými pracemi.

Zahradní architekt, ale i každý, kdo se pustí do přemýšlení nad koncepcí své zahrady, by měl vnímat budoucí stav prostoru. V životě se často učíme žít "tady a teď", ale u zahrady a sadu to neplatí. Tady je nutné dívat se dopředu. A klidně i dvacet let a více. Podle odborníků by se revitalizace ovocného sadu – a...

Zahradní terapie (hortikulturní terapie) využívá práci s rostlinami, pobyt v přírodním prostředí a péči o zahradu jako cílený terapeutický prostředek. Nejde pouze o volnočasovou aktivitu, ale o strukturovanou činnost s jasně definovanými zdravotními a psychosociálními cíli. Tento přístup má své kořeny jak v moderní západní medicíně, zejména v...