Přírodní zahradničení začíná osobním přístupem

Je to cesta za dobrodružstvím. Je to objevování, pozorování a tvoření spolu s přírodou a jejími zákonitostmi. Je to velké dobrodružství, pokud se tomu celému procesu přírodního zahradničení otevřete a nebráníte se jinému úhlu ohledu, pokud se neokleštíte od zkušeností jiných a dovolíte si objevovat tento jedinečný svět sami bez předsudků, naučených vzorců, očekávání a vlastního přesvědčení, pak se před vámi odkryje nový svět. Svět přírodních zahrad.

Jsou dvě roviny, jedna, že zahrady a zahradničení milujete a druhá, že vás zahrady a jejich kouzlo nechávají chladnými. Ani jedno z těchto přesvědčení není špatně nebo dobře, zkrátka to tak máte.

Už podle názvu tohoto blogu, ale i názvu naší firmy je jasné, že my se řadíme k té první části populace, která zahrady miluje a nebojí se v nich ani bydlet😊.

Vše začíná v dětství.

Moje první vzpomínka na zahradu je, jak ještě jako malá holka na naší zahradě, která byla doménou mého tatínka, ležím pod maliníkem a jednu malinu za druhou si cpu do té malé hubaté pusinky a přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby místo těch nedávno v televizi avizovaných pečených holubech, létaly do pusy ty maliny.

A tahle představa mě neskutečně těší a tím pádem i zaujme mou mladou zvídavou mysl, a tak mi začnou v představách do pusy létat i jiné dobroty jako například třešně, hroznové víno, jahody, ale i mrkev, ředkvičky, nebo rajčata.

Druhá moje vzpomínka je na zahradě u babičky a dědečka, kteří byli také zdatní pěstitelé a jejich zahrádka leč malá, skýtala vše, co je pro dítě milující zeleninu a ovoce dostačující. V takové malé zahrádce se našly jablka, švestky, hrušky, rajčata, okurky, mrkev, jahody, ale třeba i rebarbora z které babička pekla dokonalý a nejvíc nejlepší koláč, který si dokážete představit. A hlavně nesmím zapomenout na starý keř angreštu – moje a mé mamky velmi oblíbené ovoce.

Ale samozřejmě nezůstalo jen u jídla, tedy užitkové zahrady, ale přišla i láska ke květinám.

Babička mi dodala vzpomínky hlavně na ty venkovské klasické kvetoucí zahrádky plné růží, muškátů v oknech, ale i jarních modrých a bílých ladoněk v trávníku, sněženek, bledulí, tulipánů, ale i měsíčku lékařského a aksamitníku, který pro malé dítě hlavně neuvěřitelně smrděl, čímž mě fascinoval ještě víc. Také si pamatuji jiřiny, jejichž hlízy každý podzim spolu s muškáty babička ukládala do chladu a temna.

Maminka zase dodala můj dlouholetý obdiv ke skalkám a nízkým rostlinám, které dokázala velmi umně kombinovat na naší podlouhlé skalce oddělující dvě části zahrady, a také každotýdenní pletí, protože skalka vyžaduje opravdu mnoho péče.

Celé mé dětství na těchto dvou zahradách mi dalo mnoho informací a zkušeností, které jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy jsem sama začala dělat zahrady a zahradničit. 

Ať už tátovo hnojení holubím trusem, vlastním kompostem či testováním různých odrůd ovocných stromů, roubováním, zkoušením, dosazováním a nákupech na veletrhu živitelky a testování chovu různých domácích zvířat z chovatelských výstav, nebo babiččin dokonalý řád a hlídaní ročních období a těch správných časů a termínů, kdy a jak co sít, a kdy sázet a kdy sklízet, a že tyto zkušenosti jsou také z dob umělých hnojiv, postřiků, bojování se škůdci, nemocemi ovocných stromů, rušením vysokokmenů a vysazováním čtvrtkmenů a zákrsků, soutěží, kdo má větší česnek nebo červenější rajčata, ale hlavně že jsou to jejich zkušenosti. Praxe a prožitky jejich doby, jejich přístupu, jejich zahradničení.

Jsou to zkušenosti a naučené vzorce, které platily tehdy, ale dneska již neplatí, nebo platit nemusí vždy. A to ať už co se týče vkusu, přístupu, podnebí, tak i znalostí a možnostech trhu.

Všechny ty roky v zahradách těchto úžasných Mičurinů mi dali hlavně lásku k pěstování, práci na zahradě, vřelý milující vztah k zelenině, ovoci a domácím zvířatům a zároveň otevřenou mysl, kdy různé přístupy, protože každý měl ten svůj jediný správný, mohou vést ke stejnému výsledku.

A celým tímto povídáním chci jen říct, že ať už máme jakékoliv zkušenosti, vzpomínky z dětství, přesvědčení, nic z toho nejen dneska, ale i do budoucna, neplatí. 

Pokud zapomeneme právě na zkušenosti a přesvědčení z minulosti, na své názory a očekávání a s otevřenou myslí jako malé zvídavé dítě, přistoupíme k zahradničení, začneme objevovat krok za krokem zahradu úplně jinak, než jsme si, kdy dokázali představit.

Třeba právě ty správné informace budou chodit právě ve chvíli, kdy je budete nejvíce potřebovat, naučíte se nové principy, nový přístup k zahradě jako celku, naučíte se vnímat zahradu jako součást vašeho života a samotného bydlení. 

Zahrada, která není oddělena od bydlení, ale ve které se bydlí.

Objevíte život pod zemí, v půdě a přijmete do života všechno živé okolo vás. Zjistíte, že škůdce není nepřítel, ale součást přírody a jejích procesů, že jen malá změna v přístupu k zahradničení může tvořit rovnováhu mezi škůdci a užitečným hmyzem i ostatními živočichy. 

Ale třeba také to, že lepší stín zajistí strom, a ne slunečník či plachta, že dešťová voda nemusí jít do kanálu, ale pomůže vypěstovat lepší a zdravější rostliny, že různé druhy rostlin na jednom záhonu jsou odolnější než ty jednodruhové, že nejlepší a nejpřirozenější hnojivo je vlastní kompost, že listí nemusíte pálit, ale že ho lze zkompostovat, že ze stonků trvalek a větví keřů a stromů lze vyrobit vlastní biouhel, který naši půdu a hlavně půdní život rozjede na maximum i bez naší pomoci, že umělá hnojiva a postřiky nejsou potřeba, pokud změním přístup k pěstování a úrodě jako takové. A spousty dalšího.

Jsme součástí přírody a tak by človíček měl brát i všechny ty spoluobyvatele nejen zahrady jako součást života, a i všechny ty ptáky, brouky, housenky, včely a vosy, včetně sršňů, žab a žížal, ptáků, myší, rejsků, krtků, slimáků i červů. Na zahradě se stáváte spoluobyvatelem všeho živého.

Přírodní zahrada je plná všeho živého a vy přestáváte být hodnotitelem a rozdělovačem na dobré a zlé, ale stáváte se pozorovatelem a spoluobyvatelem.

A to je velký rozdíl oproti bojovníku a hubiči všeho, z čeho mám strach a co neznám. I to se lze naučit, tedy pokud se tomu vaše mysl otevře a dá užasnému barevnému a naplňujícímu světu přírodních zahrad šanci.

To, jak vypadaly zahrady v sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých letech je minulost a dnes můžeme tvořit zahrady jednadvacátého století. Zahrady, které si z minulosti berou to nejlepší, aby se učili vlastním a novým principům a zkušenostem.

Hrajme si, tvořme, zkoušejme, objevujme, užívejme si. Pobyt venku, pobyt v zeleni, pobyt na zahradě je jedním z nejpřirozenějších a nejvíce antistresovou činností. Pokud chceme spojit pohyb, relaxování, meditaci, zdraví prospěšné existování a samostatnost v jedno, zahradničme přírodním způsobem.

Pěstujme, tvořme, pečujme, podporujme, objevujme, vnímejme, smějme se a hrajme si ve své zahradě. A to je jen začátek😊.

A jaký je váš přístup? Máte rádi přírodní zahrady? Jste součástí celku?