Na zahradě žije spousta malých tvorů, kteří nám mohou pomáhat — jako právě zlatoočky a jejich larvy. Když se naučíme pozorovat, co se v přírodě skutečně děje, můžeme snížit používání chemických postřiků, chránit prospěšný hmyz a mít zdravější rostliny a pestřejší, živější zahradu. Pamatujte, že nejlepším "postřikem" je často trpělivé sledování a...

Když mluvíme o přírodní zahradě, většině z nás se vybaví květy, stromy, ptáci a hmyz. Jenže přírodní zahrada není jen o tom, co v ní roste, ale také z čeho je vytvořená. Udržitelnost se totiž netýká jen rostlin, ale i materiálů, které do zahrady přinášíme – a těch, které si naopak dokážeme vyrobit sami.

Když zasadí rostlinu na špatné místo, neudělal chybu – jen získal zkušenost. Když zvolí špatný čas výsadby, příroda mu pouze ukáže, jak věci fungují. Nejde o selhání, ale o dialog se životem. Zahrada odpovídá na každý jeho krok a on se díky tomu učí. Stejně jako každý z nás v životě.

Starý způsob hospodaření jako inspirace pro dnešní zahrádkáře i zemědělce. Místo nekonečných lánů jedné plodiny ji tvořila pestrá mozaika malých políček, luk, mezí a remízků. Každý hospodář měl svůj kus půdy a znal ho do posledního kouta. Hospodaření nebylo oddělené od přírody, ale bylo její součástí.

Když se řekne starý nebo dožívající strom, mnoho lidí si představí problém. Suché větve, dutiny, hnilobu, riziko pádu. Strom, který "už dosloužil". Jenže z pohledu přírody je to přesný opak. Strom ve stádiu stáří a dožívání – takzvaný senescentní strom – patří k nejcennějším prvkům celého ekosystému. Nejen na zahradě nebo v parku, ale i v lese.

Jak přemýšlet o kácení, výsadbách a budoucnosti stromů nejen v krajině? Starý strom totiž nikdy není jen jeden strom. Je součástí širšího systému – zahrady, parku, aleje, lesa nebo ulice. Je propojen s půdou, s vodou i s tím, co roste kolem něj. Když o něm rozhodujeme, měli bychom se dívat nejen na jeho kmen, ale i na celý kontext. ...

Skvělý kuchař se nestane mistrem tím, že by se naučil tři recepty nazpaměť. Musí ochutnávat. Zkoušet. Pálit si jazyk i ego. Jíst kyselé i hořké, aby jednou poznal jemnost. A podobně je to se zahradou. Dobrý zahradník se musí… prokoukat. A taky provonět.

Začátky zahradničení jsou vždy plné pokusů a omylů. Kdybychom tehdy věděli to, co víme dnes, ušetřili bychom si spoustu času, práce i zklamání. Tohle jsou věci, které by nám někdo měl říct hned na začátku.